Tento příspěvek byl přečten379krát!

Hlaváček jarní (čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité) patří na území Prahy k vymírajícímu druhu, který nebyl nikdy hojný. Jeho výskyt se i historicky soustřeďuje do několika málo lokalit.

Jednou z nich je dokladovaný sběr z Radotínského údolí (severní svah na levém břehu potoka) ze začátku 20. století a z vrchů u Radotína pocházející z konce 30. let 20. století. Tento výskyt je velmi pravděpodobný a zřejmě souvisí s jeho současným častějším výskytem v Českém krasu, resp. v oblasti Národní přírodní rezervace Karlštejn, odkud mohl zasahovat až do Prahy. Pozdější nálezy ale už nejsou známy. Vzhledem ke členitosti Radotínského údolí a také poměrně bohatém zastoupení hlaváčku v Českém krasu, je stále určitá šance, že zde tento druh roste. Z roku 1887 ji doložil ještě Sterneck ze Závisti u Prahy.

Adonis vernalis

Druhou oblastí výskytu je Dolní Povltaví. Zde je velmi hojný v Přírodní rezervaci Kopeč a v Přírodní památce Hlaváčková stráň (obě lokality se nacházejí v okrese Mělník). Těsně za hranicí Prahy rostl na jižních svazích Drahaňského údolí. Už v Praze je znám ještě z 50. let 20. století v chráněném území Podhoří (Michal 1956).

Na levém břehu Vltavy jej uvádí z Přírodní památky Jenerálka W.Gerle v roce 1807 a L.Čelakovský v roce 1870. Později byl nalezen až M. Řezáčem v roce 2008. Podle jeho názoru se sem semenáčky mohly dostat na kopýtkách ovcí, které sem byly přehnány z Českého krasu a nejedná se tak o náhodné vyklíčení rostlin související s historickým výskytem. V průběhu let 2014 až 2016 byla lokalita navštívena několikrát, hlaváček jarní ale nalezen nebyl.

V současné době jedinou ověřovanou lokalitou v Praze je výskyt v Přírodní památce Podbabské skály. Tuto lokalitu, naposledy zmiňovanou v 80. letech 20. století, znovu nalezli M. Řezáč s P.Karlíkem v roce 2008. V herbářových sbírkách se jedná o nejčastěji dokladovanou lokalitu v Praze, jenom v pražských herbářích je dokladováno několik desítek trsů této rostliny. Byl sbírán průběžně od roku 1808 až do 40. let 20. století. Z roku 1885 jej např. vídeňský lékárník E. Khek nachází „ve stepi ve velkém množství“. Není ani vyloučeno, že lokalit v „Podbabě“ mohlo být i více.

Adonis vernalis

Rozšíření na území České republiky: Druh teplých oblastí od nížin do pahorkatin rozšířený roztroušeně v severozápadních a středních Čechách a na jižní Moravě. V Čechách roste v Českém krasu, Dolním Povltaví, Středočeské tabuli, středním a dolním Polabí, dolním Poohří, Českém středohoří a v Pojizeří. Na Moravě ve střední a jižní části, na sever až po Olomouc.

Adonis vernalis

Celkový areál rozšíření: Submediteránní druh rozšířený v jihozápadní, střední a jihovýchodní Evropě, odkud zasahuje až k Uralu a hornímu toku řeky Ob. V severní Evropě roste pouze v jihovýchodním Švédsku.

Adonis vernalis

Ekologie: Druh vyhledávající stepní louky a výslunné stráně, kamenité stepi, světlé lesostepi a šípákové doubravy. Je diagnostickým druhem suchých trávníků. Konkrétně širokolistých suchých trávníků a to jak subkontinentálních širokolistých suchých trávníků svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, tak subatlantských širokolistých suchých trávníků svazu Bromion erecti. A dále úzkolistých suchých trávníků svazu Festucion valesiaceae. I když tady nejvíce stepní vegetace s péřitými kavyly asociace Koelerio macranthae-Stipetum joannis. Objevuje se i v lemových společenstvech svazu Geranion sanguinei.

Adonis vernalis

Adonis vernalis

Ohrožení a ochrana: Hlaváček jarní patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b), v podkategorii druhu s malým množstvím lokalit, z nichž některé zanikly nebo došlo k úbytku či zmenšení populací. Je také chráněn zákonem v kategorii ohrožených druhů (§2). Na řadě svých lokalit je stále velmi hojný. Jeho ohrožení spočívá spíše v tom, že „je příliš krásný“. I když samozřejmě zarůstání lokalit keři nebo omezení rozvolněných ploch zarůstáním travního drnu bude nepochybně hrát také svou roli. Na tradičně pastevních lokalitách byl nepochybně pro svou jedovatost přehlížením spásačů podporován.

Adonis vernalis

Ohrožení na území Prahy: Hlaváček jarní se v současné době udržuje v Praze na jediné lokalitěPřírodní památce Podbabské skály, kde se vyskytuje ve 3 mikropopulacích.

Nejživotaschopnější a nejvitálnější je nejsevernější populace v ochranném pásmu přírodní památky nad ulicí Roztocká. Pravidelně a bohatě nakvétá. O něco nižší vitalitu má středová populace, která ale také pravidelně nakvétá. Nejslabší je populace na jižním svahu, nad ulicí V Podbabě. Bývá často sterilní a některé roky zřejmě ani nevyraší (jako tomu bylo v roce 2015). Podle sdělení M. Řezáče se zřejmě jedná o vysazenou populaci místním strážcem přírody. Napovídalo by tomu i jiný typ vegetace směřující spíše do vegetace úzkolistých suchých trávníků sv. Festucion valesiaceae. Zatímco další lokality mají více charakter širokolistých suchých trávníků.

V každém případě má celá populace početnost jen několik trsů. Snahy o záchranné pěstování ze semen zatím vyšly naprázdno, stejně jako pokus o opylování pylem hlaváčků z blízké Hlaváčkové stráně. Zatím jediným pozitivem je to, že minimálně dvě mikropopulace nad ulicí Roztocká jsou stále životaschopné a vitální – nezmenšují se (sledování probíhá nepravidelně od roku 2010). Výskyt hlaváčku v Praze je na spojnici jinak velmi bohatých lokalit v Českém krasu (na jihu) a v Dolním Povltaví (potažmo Českého středohoří; na severu).

Adonis vernalis

Možnosti záměny, příbuzné druhy: Prakticky nezaměnitelný druh. Žádný podobně vyhlížející druh u nás neroste. Blízce příbuzný hlaváček letní (Adonis aestivalis) má menší oranžové květy.

Adonis vernalis

Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.

Publikováno dne 30.12.2016.

Fotografováno v přírodních památkách Podbabské skály a Hlaváčková stráň, ve dnech 2.5.2015, 28.6.2015, 25.4.2016, 26.4.2016 a 30.4.2016.

[logo praha]

 

Na projekt „Podpora výskytu vybraných ohrožených druhů Prahy“ finančně přispělo Hlavní město Praha.

Facebook