Tento příspěvek byl přečten558krát!

Syn.: Chamaebetula nana (L.) Opiz
Čel.: Betulaceae S. F. Gray – břízovité

betula-nana1

Popis: Keř až jeden metr vysoký s větvemi uzlovitými, často poléhavými, v mládí hustě pýřitými, později částečně olysávajícími, nežlaznatými. Borka je hnědá, později šedočerná, málo loupavá. Pupeny jsou vejcovité, lepkavé, čepele listů jsou okrouhlé, širší než dlouhé, tupě vroubkované, tupé, drobné, jen asi 1 cm široké, na lýci lysé, tmavozelené, na rubu světlezelené se 2-4 páry postranních žilek; řapík je 1-2 mm dlouhý. Jehnědy přezimují v pupenech, samčí jsou přisedlé, přímé se žlutými prašníky, samičí jsou krátce stopkaté, široce vejcovité, vzpřímené, za plodu úzce válcovité, 5-8 mm dlouhé. Podpůrné šupiny jsou klínovité, trojklanné s přímými laloky, střední lalok je delší než laloky postranní. Plodem je nažka s úzkým až nezřetelným lemem. Kvete od dubna do května.
betula-nana2

Záměny: Vzhledem k nápadným okrouhlým listům dobře poznatelná, i vzácně se vyskytující kříženec by měl mít listy jinak tvarované.
betula-nana3

Ekologie: Roste na vrchovištích, na rašelinných loukách, druhotně na okrajích vytěžených borkovišť, na půdách rašelinných, silně kyselých. Ve střední Evropě je považována za pozůstatek z dob ledových.
betula-nana4

Rozšíření v České republice: Roste vzácně v Krušných horách, v Jizerských horách a na Šumavě. Na Slovensku podle všeho neroste.
betula-nana5

Celkové rozšíření: Roste především na severu, i za polárním kruhem, v severní a severovýchodní Evropě, od Grónska na západě po Ural, horní Volhu a Dněpr na východě. Jižněji roste v Severoněmecké nížině, v severním Polsku a v horách střední Evropy. V Asii a v severní Americe se vyskytují příbuzné taxony.
betula-nana6

Ohrožení: Patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR (C1r), zákonem je chráněna v kategorii druhů silně ohrožených (§2).betula-nana7

Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Publikováno dne 1.10.2015.
Fotografováno v národní přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště, dne 22.6.2014.

 

Facebook