Pcháč bělohlavý (čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité) je nápadný krásný ‚bodlák‘, u nás rostoucí značně nerovnoměrně, ostrůvkovitě. Druh má určitou okrasnou hodnotu, ale pro své rozměry a dvouletost není příliš často pěstován jako okrasný druh, občas se také používá do suchých vazeb. Druh ustoupil vlivem intenzifikace zemědělství. V Praze se vyskytuje v řadě chráněných území, vzhledem k náročnosti na báze je výskyt soustředěn do oblasti Českého krasu a na území bývalého hradiště v Šárce. Pro své nezanedbatelné rozměry nepatří mezi druhy snadno přehlédnutelné a může vyvolávat dojem, že je hojnější, než by odpovídalo skutečnému počtu jedinců na plochu. Jako dvouletý druh vyžaduje navíc určitou péči v místech výskytu, především potřebuje mezerovité porosty, aby měl kde na jaře vyklíčit. Je uváděn z těchto pražských chráněných území: NPP Cikánka, PP Ctirad, NPP Dalejský profil, PR Divoká Šárka, PR Klapice, NPP Lochkovský profil, PP Opatřilka-Červený lom, NPP Požáry, PR Prokopské údolí, PP Radotínské skály, PR Radotínské údolí, PR Slavičí údolí, NPP U Nového mlýna, PP Zmrzlík.
Záměny: Pcháče jsou si poněkud podobné, navíc se ochotně kříží. Tento druh se vyznačuje kulovitým, pavučinatě vlnatým zákrovem širším než pět centimetrů a ostnitými zákrovními listeny. Nejpodobnější je pcháč obecný (Cirsium vugare) s vejcovitými zákrovy a především jejich kříženec. Druhy rodů bodlák (Carduus), srpice (Serratula) nebo sinokvět (Jurinea) mají jednoduchý, nikoli pérovitý chmýr jako pcháče.
Rozšíření na území České republiky: Vyskytuje se nerovnoměrně, v Čechách především v Polabí, v Českém krasu, v Doupovské pahorkatině, v Českém Středohoří, v Tepelských vrších, na Moravě v Javorníkách, v Beskydech, v Moravském krasu.
Celkový areál rozšíření: Roste ve střední, jihovýchodní a východní Evropě od Alp po Ural, na jihu dosahuje do Itálie a na Balkán, na západě do Německa a Čech.
Ekologie: Roste na pastvinách, na sušších loukách, na výslunných mezích a stráních, na skalních stepích, případně na opuštěných polích nebo ve starých sadech, světlomilný druh rostoucí na půdách suchých, chudších na živiny, ale bohatých na báze.
Ohrožení a ochrana: Druh utrpěl změnami v zemědělství, především přeměnou luk a pastvin na hnojená pole, dále opuštěním a rušením extenzivních sadů, ponechání řady míst ladem a s tím spojeným zarůstáním křovinami a rozpínavými bylinami. Vzhledem k ostrůvkovitému výskytu u nás je řazen mezi druhy ohrožené (C3).
Poslat emailem
