Přírodní památka Ctirad se nachází na severním okraji návrší Děvín nad Zlíchovem, jejíž součástí je zářez silnice u Dívčích hradů a opuštěný lom východně pod železnicí. Předmětem ochrany je profil motolským až přídolským souvrstvím dokumentující vývoj pražské prvohorní pánve v siluru a devonu a vývoj života v tomto období. Předmětem ochrany je také několik typických nalezišť zkamenělin mezinárodního významu a xerotermními společenstva na zbytcích přirozených skalních výchozů.
Květena přírodní památky Ctirad je do značné míry ovlivňována blízkostí Českého krasu a zejména přírodní rezervací Prokopské údolí. Z toho vyplývá i přítomnost řady druhů, které rostou v obou chráněných územích. Přírodní památka Ctirad je z hlediska bohatosti květeny o něco chudší – některé druhy, které se jinak jižněji vyskytují v poměrně bohatých populacích, jsou zde spíše vzácné. Přesto představuje z přírodovědného hlediska velmi cenné území, s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů rostlin které společně s navazujícím Prokopským údolím představuje zachovalý a vyvážený ekosystém, který si nejenom z geologického hlediska zasluhuje pozornost.
Podstatná část výslunných svahů chráněného území je tvořena subkontinentálními širokolistými suchými trávníky sv. Cirsio-Brachypodion pinnati, zde zastoupenými as. Scabioso ochroleuceae-Brachypodietum pinnati, širokolistými válečkovými trávníky teplých oblastí. Místy jsou porosty značně ochuzené a tvořené pouze sveřepem vzpřímeným (Bromuserectus). Pouze ostrůvkovitě, na nejteplejších mírných sklonech s hlubší protorendzinou, v nezapojených plochách a na místech vystupujících skalek, je možné identifikovat společenstva úzkolistých suchých trávníků svazu Festucion valesiaceae, zastoupená as. Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiaceae, středočeskými a severočeskými skalními stepmi s kostřavou walliskou. Na nejvíce exponovaných místech na zachovalých částech přirozených svahů, ve spárách skal a zejména na výchozech strmých stěn a mírně ukloněných skalních stupních, lze pozorovat hercynskou skalní vegetaci s kostřavou sivou, sv. Alysso-Festucion pallentis.
Na části chráněného území, v jeho západní části, se nacházejí rozsáhlejší porosty křovin tvořené nejčastěji růžemi (Rosa sp.), hlohy (Crataegus sp.), trnkami (Prunus spinosa), ptačím zobem (Ligustrum vulgare), mahalebkami (Prunus mahaleb), svídami (Cornussanguinea) a ovocnými dřevinami, jako jsou třešně (Prunus avium), jabloně (Malusdomestica) a hrušně (Pyrus communis) dokládající dřívější využití území. Část porostů není ještě zcela zapojená, v nich se objevuje početně okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), zástupce vstavačovitých rostoucí obvykle roztroušeně ve světlých lesích a v křovinách.
Křoviny v nejzápadnější části chráněného území a přecházejí do druhotných lesních porostů tvořené lípou srdčitou (Tilia cordata), dubem letním (Quercus robur), dubem červeným (Quercus rubra), modřínem (Larix decidua) a dalšími dřevinami. V nejsevernější části chráněného území oddělené silnicí je lesní porost tvořen převážně javory kleny (Acer pseudoplatanus), javorem mléčem (Acer platanoides) a jasany (Fraxinus excelsior).
Charakter současné vegetace do značné míry odráží její bývalé využití. Podle císařských povinných otisků stabilního katastru Čech, Moravy a Slezska z let 1824-1843 bylo území dnešní přírodní památky využíváno k pastvě. Přestože historické letecké snímky od roku 1938 příliš o tehdejším využití nevypovídají, je zřejmé, že až do 70. let 20. století bylo celé území odlesněné (maximálně v rovinatější západní části mohlo sloužit k občasné zemědělské činnosti). Na snímku z roku 1975 je již patrné zalesnění západní části a výstavba domů.
Při botanickém průzkumu v letech 2009 až 2010 bylo nalezeno téměř 250 druhů cévnatých rostlin. Z tohoto počtu je 28 druhů vedených mezi vzácnými druhy červeného seznamu. Mezi nejzajímavější nálezy patří okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), záraza vyšší (Orobanche elatior), hnilák lysý (Monotropa hypophegea), bělolist rolní (Filago arvensis), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum) nebo pýr prostřední (Elytrigia intermedia). Dva druhy jsou chráněny zákonem, konkrétně bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).
Seznam druhů cévnatých rostlin nalezených v přírodní památce v letech 2009 až 2010:
Poslat emailem
