Přírodní památka Havránka je součástí přírodního parku Drahaň-Troja, který se nachází při severním okraji Prahy. Tvoří ji dvě části – jižněji ležící Pusté vinice a severněji ležící prameniště Haltýř. Nejcennější částí je jižně exponovaný svah Pusté vinice obrácený do údolí Vltavy s poměrně rozsáhlým vřesovištěm a alespoň v minulosti dobře zachovanými stepními společenstvy. Důležitý je i geologický a pedologický podklad – území je tvořeno břidlicemi a buližníky, místy překryté vátými písky a zejména v horních části svahu také spraší.
Území bylo již v minulosti častým cílem našich botaniků, zesílený průzkum Prahy v 70. letech 20. století vytypoval první území k potencionální ochraně, mezi která patřila i dnešní přírodní památka Havránka (vyhlášena v roce 1982). V souvislosti s mapováním území Natura 2000 bylo toto území navrženo k vyhlášení za evropsky významnou lokalitu (výskyt naturových biotopů, kterými jsou suchá vřesoviště nížin a pahorkatin)
Přes nesporný význam přírodní památky Havránka došlo v roce 2006 k zahrnutí části přírodní památky ornicí, s jejímiž následky se chráněné území vyrovnává dodnes. Následující příspěvek představuje zhodnocení tohoto zásahu v rozpětí 2 let a vyvozuje z něj závěry.
Zásady péče o území (obecný úvod): Pro každý stepní biotop je limitujícím činitelem v péči nezapojený travní porost (v minulosti spoluvytvářený pastevním hospodařením) – řada druhů je konkurenčně velmi slabých a v zapojeném porostu rychle mizí (tím spíše mezi konkurenčně silnými trávami jako je ovsík vyvýšený nebo třtina křovištní, tyto druhy se snadno a rychle šíří zejména do míst bohatých na živiny). Dalším limitujícím činitelem je rozrůstání křovin, které nejprve zastiňují travní porost a následně mohou vytvářet neprostupnou bariéru, ve které opět řada stepních druhů nemá šanci dále existovat. Tyto zásahy byly v minulosti prováděny v rámci běžného hospodaření (údržba sadů, pastva, sečení luk, atd.), dnes je nezbytné těmto zásahům pomoci.
Přírodní památka Havránka v roce 2000: V roce 2000 byla provedena razantní probírka keřů v celé ploše chráněného území. Výsledky tohoto zásahu na sebe nenechaly dlouho čekat – už v roce 2001 je zde nalezen silně ohrožený a chráněný křivatec český, uváděný naposledy „na skalkách Haltýře a Havránka“ v roce 1945. Po následující dva roky je ještě prováděna redukce výmladků keřů.
Přírodní památka Havránka v roce 2006: Chráněné území prožívá jeden z nejhorších roků své existence – území neustále zarůstá keři a stepní biotopy se omezují jen na cestičky mezi zapojenými keři, které ovšem nikdo nemá zájem vyřezávat. Místo předpokládaného a finančně zanedbatelného zásahu vyřezání keřů přistupuje správce území – Botanická zahrada hl. m. v Praze-Troji – ke zbytečnému a likvidačnímu (zato finančně náročnému) zásahu, který pod rouškou „sanace erozních rýh“ znamená zavezení části chráněného území ornicí, a to i v nejcennějších horních částech svahu s výskytem křivatce českého (Gagea bohemica). Projekt je zpracován firmou, která se zásahy v chráněných územích nemá žádné zkušenosti (a týká se v podstatě zavezení výkopu bez ohledu na rostlinnou či živočišnou složku). Realizace jde ještě nad rámec nesmyslného projektu a znamená zavezení ještě větší části chráněného území.
Z druhů, které byly zaznamenány na navežené ornici v srpnu roku 2006, uvádím následující: merlík (Chenopodium album agg.), bér zelený (Setaria viridis), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), drchnička rolní (Anagallis arvensis), šrucha zelná (Portulaca oleracea), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), bažanka roční (Mercurialis annua), pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia), pumpava rozpuková (Erodium cicutarium), lilek černý (Solanum nigrum), pěťour malokvětý (Galinsoga parviflora), sléz přehlížený (Malva neglecta), lnice květel (Linaria vulgaris), rýt žlutý (Reseda lutea), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), hledíček menší (Microrrhinum minus), starček obecný (Senecio vulgaris), hluchavka bílá (Lamium album), hluchavka nachová (Lamium purpureum), violka rolní (Viola arvensis), sporýš lékařský (Verbena officinalis), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), turanka kanadská (Conyzacanadensis), šťavel evropský (Oxalis fontana), tolice dětelová (Medicago lupulina), locika kompasová (Lactuca serriola) a truskavec (Polygonumaviculare agg.). Snad už pár lidí napadlo, že k tomu, aby viděli hojné plevele, nemusejí chodit do chráněného území.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že jsou zastoupeny jak běžné polní plevele, tak i druhy rumišť nebo úhorů. Řada z nich je vázána na dusíkem bohaté půdy (např. starček obecný nebo hluchavka bílá), některé mají americký původ (turanka kanadská a zdomácnělý šťavel evropský). Jako zcela nové byly nalezeny v přírodní památce tyto ruderální druhy: sléz přehlížený (Malva neglecta), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermuminodorum), hledíček menší (Microrrhinum minus), sporýš lékařský (Verbena officinalis), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), turanka kanadská (Conyza canadensis).
Přírodní památka Havránka v roce 2008 (dva roky poté): I po dvou letech je stále stav chráněného území velmi tristní, keře naposledy vyřezávané v roce 2002 ještě stále nikdo nepořezal, velká část plochy je porostlá trnkou (Prunus spinosa) s minimem stepních ploch. V místě „sanované plochy“ v horní části svahu je zřejmá totální degradace travního porostu, na které nic neroste. Pod hranou svahu stále ještě na navážce (ale i níže) roste na živiny náročný ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) – je zřejmé, že jeho výskyt v místech mimo naveženou ornici byl podpořen splachy živin ze „sanované plochy“.
V další části svahu v místě navážky je patrná nízká nebo vůbec žádná infiltrace okolo rostoucích druhů stepních společenstev. Nápadná je převaha plevelů a druhů ruderalizovaných ploch, zaznamenán byl jetel plazivý (Trifolium repens), mochna plazivá (Potentilla reptans), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), pumpava obecná (Erodium cicutarium), podběl lékařský (Tussilago farfara), bér zelený (Setariaviridis), starček obecný (Senecio vulgaris), pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), ptačinec žabinec (Stellariamedia). Přes tento neutěšený výčet je mnohem závažnější výskyt dalších druhů, jako je výskyt expanzivní třtiny křovištní (Calamagrostisepigejos), která pro existenci stepních druhů představuje přímé riziko a dále výskyt invazního pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima), nežádoucího invazního druhu, který se úspěšně množí a dobře zmlazuje – jeho výskyt v přírodní památce Havránka doposud nebyl zaznamenán (podobně jako třtina křovištní roste nyní také v centrální části chráněného území a pro jeho další vývoj představuje značné riziko).
Není nutné zdůrazňovat, že zde žádnou vřesovištní rostlinu neuvidíte, přestože se na blízkém infopanelu můžete dozvědět, že „Substrát specializovaná firma kolečky rozvezla po celé ploše erozní rýhy a osela směsí vřesovištních rostlin.“ Ostatně není mi známo, které všechny „vřesovištní rostliny“ měl autor záměru na mysli, ale každopádně v tomto případě mělo smysl vysévat jenom jeden druh, a to vřes obecný (Calluna vulgaris).
Otázky: Uvedený zásah navozuje řadu otázek:
– Proč byl proveden finančně nákladný a hlavně zbytečný zásah v chráněném území?
– Proč již více než 6 let nikdo nevyřezal keře, které bezpodmínečně ohrožují smysl ochrany chráněného území?
– Proč k realizaci zásahu nebyl udělen souhlas z bližších ochranných podmínek – provádění terénních úprav?
– Proč projekt vypracovávala odborně nezpůsobilá firma, která nezohlednila výskyt rostlin či živočichů?
Celkové zhodnocení zásahu: O tom, zda provedený zásah území prospěl či nikoliv, není třeba diskutovat. Zvýšený obsah živin v půdě jednoznačně změnil druhové složení „sanované“ plochy, a to ve směru k ruderálním druhům a otevřel cestu druhům invazním (pajasan) a expanzivním (ovsík, třtina křovištní). Toto negativní ovlivnění se ovšem netýká jen „sanované plochy“, ale také jejího okolí. Zásahem navíc došlo k poškození populací ohrožených a chráněných zástupců naší flóry, mj. i populace silně ohroženého a zákonem chráněného křivatce českého (Gagea bohemica). Už nyní je zřejmé, že eroze svahu bude probíhat (a probíhá) i nadále, ostatně jako každý biologický proces. Erozní rýhy se nacházejí i v jiných chráněných územích (bohužel i v těch, které spravuje trojská botanická zahrada), např. erozní rýhy v kaňonu Vltavy v přírodní rezervaci Podhoří – doposud nikoho nikdy (naštěstí!) nenapadlo tyto rýhy zavážet, každopádně před podobnými průlomovými zásahy je třeba varovat. Jak ale ukazuje případ z botanické zahrady, nelze jej ani v budoucnosti plně vyloučit. Snaha zavážet erozní rýhy v chráněných územích, v kaňonech řek je podobný nesmysl, jako např. obracet směr toku řek.
Existuje řada průzkumů chráněných území, jejich trend je vždy jednoznačný: zvýšení počtu druhů. Toto zdánlivě optimistické zvýšení počtu druhů má ovšem dvě strany: přibývá druhů ruderálních, často na živiny náročných (nezřídka v důsledku eutrofizace krajiny, ale i vysoké návštěvnosti), přitom ubývá druhů původních. Hlavním nebezpečím v chráněných území (a pro Prahu to platí dvojnásobně) je ruderalizace území potvrzená v řadě studií. Přesto provedený zásah botanickou zahradou v přírodní památce Havránka tyto všeobecně známé poznatky zcela ignoroval.
Zajímavým překvapením je i absence potřebných souhlasů z bližších ochranných podmínek, které mají být podle zákona o ochraně přírody a krajiny řešeny ve správním řízení, ať již se jedná o terénní úpravy (navážení zeminy) nebo stavební činnost (umisťování panelů a lavic).
Poslední glosa patří realizátorovi zásahu – Botanické zahradě hl. m. v Praze-Troji: Předmětem náplně těchto institucí je zejména správa sbírek a také určitý díl osvětové činnosti (otevírací doba určená pro veřejnost, akce zahrady, apod.), ale nikoliv péče o chráněná území. Správa chráněných území botanickou zahradou je věcí zcela ojedinělou. Zajištění provozu zahrady sebou nese jiné nároky než na péči o chráněná území. Prioritou zahrady vždy bude a zůstane péče o sbírky a osvětová činnost, nikoliv ochrana přírody a kosení chráněných území. Toto se v plné míře projevuje i ve schopnosti botanické zahrady zajišťovat péči o chráněná území, ať již jde o provozní zajištění nebo kvalifikovanost zaměstnanců. Celkovým výsledkem je potom dlouhodobá neschopnost zajištění péče, ale i nepochopení vhodnosti a potřebnosti zásahů. Provedený zásah v přírodní památce Havránka je toho nejlepším důkazem a navozuje otázku potřebnosti botanické zahrady jako těžkopádného a nechápajícího prostředníka mezi potřebami chráněných území a orgánem ochrany přírody.
Jak dál? Provedení zásahu již nelze vzít zpět. Je nesporné, že směr vývoje v přírodní památce i nadále jednoznačně směřuje k pominutí důvodu ochrany, pro které bylo toto chráněné území vyhlášeno. Tento vývoj by bylo možné alespoň pozastavit následujícími doporučeními:
– alespoň částečné odstranění živinami bohaté zeminy, která i do budoucna bude negativně ovlivňovat vegetační pokryv jak v místech převrstvení, tak i v jejím okolí. Tím bude zajištěno, že na narušená a živinami chudá místa se budou šířit pouze druhy zdejších stanovišť. Nadále již nenavážet do území materiál nepocházející z chráněného území, tím spíše z okolních polí,
– odstranit z centra chráněného území panely a lavice, které byly doprostřed chráněného území postaveny v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny (tzn. bez uděleného souhlasu z bližších ochranných podmínek). Panely umisťovat pouze při kraji chráněného území s vysvětlením významu území a důvody, proč je veřejnosti do chráněného území vstup zakázán (toto podpořit např. vhodným umístěním suchých větví apod.),
– v několikaletých intervalech provádět redukci keřových výmladků, nejlépe ročně. Travní porosty udržovat pravidelnou sečí (spojenou s redukcí náletových dřevin), a to nejlépe v pásech s časovým posunem seče. Při možnosti pastvy nezapomínat na redukci keřových výmladků (max. jednou za 2 roky),
– zajistit obnovu vřesoviště (vypalování v zimních měsících, pastva, jiné alternativní metody)
– vyvození důsledků ze zanedbání péče o chráněné území a neznalosti souvisejících právních předpisů; vzhledem k dlouhodobé neudržitelnosti zajišťované péče prostřednictvím botanické zahrady v Troji by bylo nejideálnějším řešením, aby byla chráněná území spravována stejnou institucí jako v případě dalších chráněných území v Praze, kde lze předpokládat zkušenosti s obdobnou činností.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 24.6.2008. Článek k tomuto tématu vyšel také ve sborníku Muzeum a současnost, k nalezení je v rubrice Ke stažení v TOMTO ODKAZU.
Z druhů, které byly zaznamenány na navežené ornici v srpnu roku 2006, uvádím následující: merlík (Chenopodium album agg.), bér zelený (Setaria viridis), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), drchnička rolní (Anagallis arvensis), šrucha zelná (Portulaca oleracea), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), bažanka roční (Mercurialis annua), pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia), pumpava rozpuková (Erodium cicutarium), lilek černý (Solanum nigrum), pěťour malokvětý (Galinsoga parviflora), sléz přehlížený (Malva neglecta), lnice květel (Linaria vulgaris), rýt žlutý (Reseda lutea), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), hledíček menší (Microrrhinum minus), starček obecný (Senecio vulgaris), hluchavka bílá (Lamium album), hluchavka nachová (Lamium purpureum), violka rolní (Viola arvensis), sporýš lékařský (Verbena officinalis), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), turanka kanadská (Conyzacanadensis), šťavel evropský (Oxalis fontana), tolice dětelová (Medicago lupulina), locika kompasová (Lactuca serriola) a truskavec (Polygonumaviculare agg.). Snad už pár lidí napadlo, že k tomu, aby viděli hojné plevele, nemusejí chodit do chráněného území.
Poslat emailem
