Snad nejméně turistů v horách naleznete na začátku jara. V té době už dávno odjel ze sjezdovek poslední lyžař a letní sezóna ještě nezačala. Na konci dubna jsou nejvyšší polohy a hřebeny hor ještě pokryté sněhem, stejně jako sjezdovky v podhůří hor. Probouzející jaro ale o sobě už dává znát a stékající voda z roztávajícího sněhu vytváří první, často sezónní potůčky s první vegetací. Stejně tak se probouzejí i prameniště, které na sebe přitáhnou pozornost prvními jarními květy.
Postupně jak přichází jaro i do nejvyšších poloh, mění se i vegetace: bledule, devětsily, prvosenky a další druhy, vystřídají květy později kvetoucích rostlin. Není ale nutné za nimi cestovat do nejvyšších poloh: prameniště, podmáčené nebo rašelinné louky se nezřídka vyskytují i v okolí horských chat nebo na místech sjezdovek.
Břehy potoků
Velmi časté jsou v submontánním až montánním stupni společenstva na březích potoků a řek s dominujícími devětsily (Petasites sp.; svaz Petasition officinalis), osidlují stanoviště podél středních a horníích částí vodních toků v chladnějším a vlhčím prostředí, přičemž nemusí mít vždy přirozený charakter. Není výjimkou, když se v uvedeném společenstvu objeví všechny tři u nás přirozeně rostoucí druhy devětsilů vedle sebe: devětsil bílý (Petasites albus), devětsil lékařský (Petasites hybridus; druh i nižších poloh) a devětsil Kablíkové (P. kablikianus; hojnější zase pouze v Krkonoších). Zatímco devětsil lékařský je v době květu snadno poznatelný podle narůžovělých květů, rozlišování dalších dvou bíle kvetoucích druhů může činit potíže. Pozornost upoutá i prvosenka vyšší (Primula elatior), nijak vzácně rozšířená převážně na horských loukách. Mezi dalšími vykvétá později na jaře krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), ptačinec hajní (Stellaria nemorum) a všudypřítomná kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).
Poněkud odlišný charakter mají společenstva malých vodních toků vystupujících až do horských poloh (svaz Sparganio-Glycerion fluitantis). Často se jedná o společenstva sezónně tekoucích, případně stagnujících vod v zátočinách a meandrech potoků s nižším průtokem vody, objevují se ale i v umělých kanálech. Obvykle se jedná o poměrně jednotvárné porosty s dominancí zblochanů, převážně zblochanu vzplývavého (Glyceria fluitantis) a zevarů (Sparganium sp.), doplněné dalšími běžnějšími druhy, například pomněnkou bahenní (Myosotis palustris) a rozrazilem potočním (Veronica beccabunga).
Luční společenstva
Hranice jednotlivých společenstev lze často jen obtížně určit. V okolí potoků jsou zastoupena luční společenstva na trvale podmáčených stanovištích (svaz Calthion), ve kterém určitě nepřehlédnete blatouch bahenní (Caltha palustris s.l.) nebo později v květnu až v červnu kvetoucí prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Celé společenstvo dotváří přeslička bahenní (Equisetum palustre), psárka luční (Alopecurus pratensis), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), tužebník lékařský (Filipendula ulmaria) a další.
Prameniště
Na prameništích v submontánním až montánním stupni (podsvaz Alnenion glutinoso-incanae svazu Alnion glutinosae) záhy po odtání sněhu rozkvétá bledule jarní (Leucojum vernum), kterou byste s postupující vegetační sezónou už jen těžko hledali, podobně jako například mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) nebo kvetoucí devětsily (Petasites sp.). Postupně je vystřídá krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), řeřišnice hořká (Cardamine amara), čarovníky (Circaea sp.), přesličky (Equisetum arvense, E. sylvaticum), vrbina hajní (Lysimachia nemorum) nebo vzácně žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium).
Prameniště se nacházejí přirozeně i v lesích, kde podstatně zvyšují diverzitu jinak často jednotvárných lesních porostů. Z nejtypičtějších zástupců je hojná řeřišnice hořká (Cardamine amara; odtud i název svazu Cardaminion amarae), vrbina hajní (Lysimachia nemorum) nebo brzy zjara kvetoucí mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), blatouch bahenní (Caltha palustris s.l.), devětsily (Petasites sp.) nebo od května žlutě kvetoucí violka dvoukvětá (Viola biflora), jinak častěji se objevující i na nelesních prameništích.
V subalpinských polohách tvoří velmi pěkná prameništní společenstva kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), oměj šalamounek (Aconitum plicatum), upolíny (Trollius altissimus) a další druhy zařaditelné do svazu Swertio-Anisothecion squarossi. Mezi řadou druhů zastoupených v červeném seznamu ohrožených druhů rostlin, patří mezi nejvzácnější všivec krkonošský (Pedicularis sudetica), označovaný také jako glaciální relikt (tedy pamětník dob ledových). Mimo Krkonoš, kde byl popsán, roste ještě v arktických oblastech kolem polárního kruhu severní polokoule. V samotných Krkonoších (alespoň na české straně) bylo ověřeno pouhých 12 lokalit. I z toho důvodu byl zařazen v soustavě Natura 2000 a to mezi prioritní druhy v příloze II směrnice 92/43/EHS o stanovištích.
Rašeliniště
Na některých místech přecházejí prameniště až do společenstev bažinatých a rašelinných luk (zařaditelných do svazu Caricion fuscae). Nemusí se vždy jednat o víceméně přirozené porosty, tato společenstva nezřídka vznikají činností člověka, a z toho důvodu se objevují například i na místech udržovaných sjezdovek. Mezi typické zástupce paří ostřice šedavá (Carex canescens), ostřice ježatá (Carex echinata), sítina klubkatá (Juncus conglomeratus; nazvaná podle klubkovitě staženého květenství) nebo nenápadný ptačinec bahenní (Stellaria palustris). Z těch nápadnějšíchvyniká krásně žlutě kvetoucí starček potoční (Tephroseris crispa), vysoký až 80 cm nebo světle až bělavě fialově kvetoucí pomněnka bahenní (Viola palustris), která se dá jen stěží zaměnit za jiný druh violky.
Poslat emailem
