Oblast městské čtvrti Troja vždy patřila mezi rekreační a také rezidenční oblasti Prahy. Důvod je vcelku jednoduchý – velmi pěkná a zachovalá příroda v dosahu širšího centra města. Čím je Troja tak výjimečná? Velkou roli v tom bude hrát samotný kaňon Vltavy, který si musel prorazit cestu mezi skalami. Tím vznikly nedostupné příkré skály i menší svahy, drobná údolí, s mozaikou sadů, křovin lesů a polí, který dotvářejí celkově malebný přírodní charakter celého území s množstvím zeleně.
Nejcennějším typem biotopu jsou skalní společenstva a suché trávníky. Vyvinuly se na příkrých svazích nad Vltavou, ale i v bočních údolích. Čím příkřejší, tím lepší. Společenstva skal lze označit za jediný přirozený typ biotopu, prakticky s nulovým vlivem člověka. Díky své nehostinnosti poskytují útočiště mnoha vzácným druhům, které zde v poklidu přetrvávají od poslední doby ledové a možná i déle. Pro dominantní trávu – kostřavu sivou, je označována jako „Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens)“. Za všechny lze zmínit alespoň tařici skalní Arduinovu (Aurinia saxatilis subsp. arduinii), jejíž žlutě kvetoucí trsy jen sotva ujdou pozornosti při cestě vlakem podél Vltavy. Dále bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), svízel sivý (Galiumglaucum), jestřábník hadincovitý (Hieracium echioides), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), locika vytrvalá (Lactuca perennis), mochna písečná (Potentilla arenaria), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), koniklec luční český (Pulsatillapratensis subsp. bohemica), silenka ušnice (Silene otites) nebo kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Lze je nalézt ve většině chráněných území – v Podhoří, ve Skalách v ZOO, Jabloňce a ve fragmentech i v jiných částech Troje.
Na skalních výchozech kyselých hornin je možné zaznamenat pravděpodobně již druhotná společenstva mělkých chudých půd (třída Sedo-Scleranthetea). Mezi typickými druhy vystupuje chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis), psineček tuhý (Agrostis vinealis), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), někdy s jarními efemery huseníčkem rolním (Arabidopsis thaliana) a rozrazilem Dilleniovým (Veronica dillenii).
Polopřirozený až druhotný charakter mají suchomilné trávníky na mírnějších svazích s relativně hlubším půdním pokryvem (svaz Festucion valesiaceae). Tato společenstva se rozšířila na místa dříve pokrytá teplomilnými dřevinami v důsledku postupného odlesňování území člověkem a zakládáním pastvin. Na rozdíl od předchozích (druhově spíše chudých společenstev), je druhová bohatost těchto společenstev poměrně vysoká. To je podmíněno mimo jiné minerálně bohatšími horninami, ale také místy bývalých sprašových návějí (na horních hranách svahů) a příznivějším uvolňováním živin. Mimo diagnostického druhu kostřavy walliské (Festuca valesiaca), se objevuje kavyl vláskovitý (Stipa capillata), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii subsp. axillaris), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), ostřice nízká (Carex humilis), vousatka prstnatá (Botriochloa ischaemum) a další. Typicky se objevují při horních hranách skal, ale také v okolí menších skalních výchozů v mírnějších svazích.
Přechod mezi suchomilnými trávníky a teplomilnými křovinami tvoří lemové společenstvo (svaz Geranion sanguinei) s kakostem krvavým (Geranium sanguineum). Vlhčí a hlubší půdy obohacené humusem umožnily ve skalních zářezech a v roklích rozvoj druhově bohatému společenstvu v němž mimo zmíněného kakostu krvavého nacházíme prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), řimbabu chocholičnatou (Pyrethrum corymbosum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), jetel alpínský (Trifolium alpestre), rozrazil ožankový (Veronica teucrium), oman srstnatý (Inula hirta), ze vzácnějších třemdavu bílou (Dictamnus albus), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago) nebo chrpu chlumní (Centaurea triumfettii subsp. axillaris). V typické podobě se objevuje v jižní části Podhoří.
Teplomilné křoviny a křoviny lesních plášťů (třída Rhamno-Prunetea) tvoří přechod mezi suchomilnými trávníky a lesními společenstvy, v údolích se vyskytují v zářezech skal i na jejich vrcholech, nezřídka v komplexu s původními skalními společenstvy. Hojně se zde vyskytuje zvláště trnka obecná (Prunus spinosa) intenzivně se šířící na plochy výslunných stepních svahů, kde vytlačuje druhy slunných otevřených stanovišť. Z dalších druhů to je např. jihoevropská mahalebka obecná (Prunus mahaleb), skalník celokrajný (Cotonester integerrimus), dříšťál obecný (Berberis vulgaris), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), svída krvavá (Cornus sanguinea), různé druhy hlohů (Crataegus sp div.), růží (Rosa spec. div.), jeřáby (Sorbus aria, S. torminalis), jasany (Fraxinus excelsior) nebo dnes již vzácná třešeň křovitá (Prunus fruticosa), řazená mezi silně ohrožené druhy. Objevují se ale i některé druhy rostoucí v lemových společenstvech jako kakost krvavý (Geranium sanguineum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum) nebo řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum).
Travinné společenstvo sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus; svaz Bromion erecti) je na rozšířeno na hlubokých, minerálně bohatých a výsušných půdách, kde tvoří přechod mezi suchomilnými trávníky a lučními porosty středně vlhkých stanovišť. V chráněných územích se často vyskytují na severovýchodně, severně a severozápadně orientovaných svazích. Typickými zástupci je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), tužebník obecný (Filipendula vulgaris) a smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata).
Vřesoviště (řád Calluno-Ulicetalia) se vyskytují nejčastěji jako náhradní společenstva různých lesních porostů, zpravidla doubrav. Od pravých, klimaticky podmíněných vřesovišť se liší především tím, že představují pouze blokované stádium vývoje rostlinného společenstva. Jsou zastoupeny zpravidla na mělkých, živinami chudých půdách, na výchozech kyselých hornin, patrná je tendence k silné půdní erozi. Čisté porosty vřesu (Calluna vulgaris) se nacházejí na Salabce a na Havránce (v její jižní části), jinde tvoří společenstva s dalšími druhy, nejčastěji s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa), jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella), šťovíkem menším (Rumex acetosella), zvonkem okrouhlolistým (Campanula rotundifolia) a psinečkem obecným (Agrostis capillaris). Taková společenstva se vyskytují na Havránce (v její severní části) a na Velké skále.
Fotografováno ve dnech 12.5.2005, 13.9.2006, 19.6.2007, 15.9.2007 a 24.5.2014.
Na projekt „Za trojskou přírodou“ finančně přispěla Městská část Praha-Troja.
Poslat emailem
