Zvláště chráněné území Rybníčky u Podbořánek se nachází na rozhraní Středočeského a Plzeňského kraje, přibližně 10 km severně od města Kralovice, na kraji obce Podbořánky. Bylo vyhlášeno v kategorii „přírodní rezervace“ v červnu roku 1990 jako „velmi cenné území se zastoupením společenstev rašelinišť, vlhkých luk, mokřadů, vodních a lesních společenstev s výskytem vzácných a ohrožených druhů“.
Při jeho návštěvě se neubráníte pocitu, že patří tak trochu k pozapomenutému kraji, objevit zde náhodného návštěvníka nebývá tak úplně zvykem. Důvodem by mohly být poměrně přísná restriktivní omezení vyplývající z bližších ochranných podmínek (mimo jiné je například zakázána rekreace v celém území), ale větším důvodem bude spíše obtížná dostupnost. Zpátky na zem vás však nepochybně vrátí blízká chatová osada a nebo rozsáhlé golfové hřiště za hranicí chráněného území.
Pestrost území je dána pestrou paletou společenstev: od těch spadajících do litorálu rybníků, přes vlhké louky, mokřady až po olšiny a rašeliniště. Přitom je velmi těžké rozhodnout, které patří k těm nejzajímavějším.
Rybníky jsou v přírodní rezervaci zastoupeny dva: větší Horní rybník a menší Dolní rybník. Zejména u Horního rybníka je velmi názorně vytvořena vegetace zakořeněných rostlin s plovoucími listy (svaz Nymphaeion albae). Vodní hladina je pokryta vysazenými lekníny (Nymphaea spp.), rdestem vzplývavým (Potamogeton natans), z ponořených rostlin šejdračka bahenní (Zanichellia palustris) a „masožravá“ bublinatka jižní (Utricularia australis) s lapacími měchýřky listového původu (v ústí brvitými). Jejich kořistí bývají prvoci, roztoči, korýši, drobný hmyz a jejich larvy.
Pobřežní porosty jsou tvořeny druhově chudými společenstvy vysokých ostřic (svaz Caricion rostratae) s hlavním zastoupením ostřice zobánkaté (Carex rostrata).
Mnohem zajímavější jsou na ně navazující rašeliništní společenstva (svaz Sphagnion medii) s druhy jinak typickými pro přechodová rašeliniště a vrchoviště, jako je suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rašeliníky (Sphagnum spp.) a další mechorosty. Z dalších zajímavějších druhů to je violka bahenní (Viola palustris), ohrožený ďáblík bahenní (Calla palustris), nápadný válcovitou palicí podepřenou bílým toulcem, dále nepočetné populace vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), řazené také mezi ohrožené (a chráněné) druhy.
Dno Dolního rybníka bylo velmi silně zazemněno a z toho důvodu bylo v roce 2000 přistoupeno k jeho revitalizaci. V současnosti je v něm nejnápadnější výskyt ďáblíku bahenního (Calla palustris). V dohledné době je připravována oprava porušené hráze.
Velkou část chráněného území zabírají trvale podmáčené rašelinné březiny a smrčiny (především v jeho východní části), do různé míry s uvolněným zápojem korun a s rozvolněnou vegetací. Na místech bez vegetačního pokryvu jsou patrné odkryté nánosy rašeliny. Bohatě vyvinuté mechové patro je tvořeno převážně rašeliníky (Sphagnum spp.), s dobře vyvinutými porosty klikvy (Oxycoccus palustris), brusinky (Vacciniumvitis-idaea) nebo s horským druhem sedmikvítkem evropským (Trientalis europaea). Při troše představivosti v těchto porostech můžete hledat zdánlivou podobnost například s bažinnými tajgovými porosty v severských zemích.
V další části území, především v jeho střední části a v nivě potoka mezi Dolním a Horním rybníkem, jsou zastoupeny mokřadní olšiny, vzniklé zřejmě přirozeným vývojem na opuštěných zamokřelých loukách. Jejich vývoj dokumentuje například blatouch bahenní (Caltha palustris s.l.), škarda bahenní (Crepis paludosa), krušina olšová (Frangula alnus), smldník bahenní (Peucedanum palustre), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a další.
Podstatnou část území zabírá kulturní bor zařaditelný podle lesních typů jako kyselý a chudý bor. Významný je výskyt plavuně vidlačky (Lycopodium clavatum) a alespoň v době návštěvy nenalezený plavuník zploštělý (Diphasistrum complanatum).
Na vlhkých až středně vlhkých místech při severozápadním okraji chráněného území a na jižně orientovaném svahu nad údolím potoka při severovýchodní hranici, se zachovala luční společenstva (svaz Arrhenatherion a Alopecurion pratensis). Z dříve udávaného výskytu prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), zbylo dnes již sotva několik desítek, ne-li několik exemplářů. V době návštěvy nebyla nalezena dříve odtud uváděná hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a prha chlumní (Arnica montana), stále zde ale pravidelně vykvétá v silné popuaci ohrožený upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Louky jsou v současnosti pravidelně kosené.
Chráněné území je významným útočištěm obojživelníků a ptáků. Z chráněných druhů obojživelníků v území žije skokan zelený (Rana kleptonesculenta), ropucha obecná (Bufo bufo) nebo kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a alespoň v minulosti byl odtud udáván čolek horský (Triturus alpestris). Z ohrožených druhů ptáků byly u Horního rybníka pozorovány ledňáček říční (Alcedo atthis) a cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). Na vodní hladině rybníků je nejnápadnější (alespoň na Horním rybníku) labuť velká (Cygnus olor), objevují se také volavky popelavé (Ardea cinerea), chocholačky (Aythya fuligula) a lysky černé (Fulica atra).
Poslat emailem
