Tento příspěvek byl přečten427krát!

Syn.: Orobanche loricata Rchb., Orobanche artemisiae Grenier et Godron

Čel.: Orobanchaceae Vent. – zárazovité

Popis: Nezelená cizopasná bylina vysoká 15-45 cm, porostlá bělavými žlaznatými chlupy. Lodyha je přímá, žlutavá, často červenofialově naběhlá, olistěná šikmo odstálými šupinovitými listy. Květenství je válcovité, jednotlivé květy jsou podepřené dlouze špičatými listeny, kalich je tvořen dvěma postraními dvoucípými (výjimečně celistvými) úzce kopinatými segmenty, do dvou třetin až téměř k bázi členěnými ve dva prodloužené, úzké až niťovité cípy. Listence chybějí, koruna je dlouhá 14-20 mm, její hřbet je ve střední části rovný. Barva koruny je žlutavá s fialovými žilkami, s nafialovělým ústím. Blizna je tmavá (růžová až červenofialová), ale zvláště na Moravě jsou častí albíni s bliznou bělavou. Plodem je tobolka s drobnými semeny. Kvete nejčastěji v červnu.

Záměny: Zárazy jsou na určování nesnadné, problematika záraz z okruhu zárazy menší (Orobanche minor) je zvláště složitá a nedořešená. Nejlepší je se spolehnout na hostitele. Záraza menší je nepůvodní, očekávat ji lze hlavně zavlečenou s jetolovým osivem, hlavním hostitelem je jetel a má malé květy s modrofialovým nádechem. Se zárazou šupinatou by se na stanovištích neměla potkat. Záraza hořčíková (Orobanche picridis) cizopasí na hořčíku jestřábníkovitém a má kališní segmenty dělené zhruba do poloviny délky semeníku.

Ekologie: Roste na skalách a skalních stepích, často na horních hranách skalních stěn. Upřednostňuje zásadité podklady a velmi mělké půdy s řídkým rostlinným krytem. Cizopasí na pelyňku ladním (Artemisia campestris). Vyskytuje se často ve společnosti zárazy písečné (Orobanche arenaria), početnost v místech výskytu značně kolísá rok od roku, většina populací je však málopočetná. Je považována za indikátor reliktních xerotermních stanovišť.

Rozšíření: Roste v západní, jižní a střední Evropě, od Pyrenejského poloostrova po Maďarsko, Balkán a Řecko. Uváděna je též z Maroka. U nás roste jen vzácně, především v Čechách v Českém středohoří, v kaňonu Vltavy a v Českém krasu, na jižní Moravě roste na dvou místech u Mikulova. Na Slovensku je uváděna z Děvínské kobyly.

Ohrožení: Patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR (C1b), zákonem však chráněna není, na Slovensku je vedena též jako kriticky ohrožený druh a je zákonem chráněna.

Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.

Publikováno dne 2.10.2013.

Fotografováno v Chráněné krajinné oblasti České středohoří, v Přírodní památce Radobýl, dne 27.6.2013.

Facebook