Tento příspěvek byl přečten4krát!

Čeleď: Alcidae Leach, 1820 – alkovití
Synonyma: Alca arctica Linnaeus, 1758; Mormon fratercula (Linnaeus, 1758)
Další názvy: Atlantic Puffin (angl.), Papageitaucher (něm.), lundi (islandsky), maskonur zwyczajny (pol.)

Fratecula arctica

Popis: Papuchalk severní (Fratercula arctica) je středně velký mořský pták z čeledi alkovitých, dorůstající délky těla 26–30 cm s rozpětím křídel 47–63 cm (hmotnost 310–550 g). Má zavalité tělo, krátký krk, velkou hlavu a krátká křídla uzpůsobená k rychlému letu i potápění. Svrchní strana těla (temeno, týl, hřbet, křídla a ocas) je sytě černá, zatímco břicho a hruď jsou čistě bílé. Tváře jsou světle šedé až bělavé a jsou odděleny výrazným černým límcem.

Nezaměnitelným znakem dospělých ptáků ve svatebním šatě (v době hnízdění) je mohutný, ze stran zploštělý trojúhelníkovitý zobák zářivě červenooranžové, žluté a modrošedé barvy, doplněný jasně oranžovými až červenými plovacími blánami na nohách a výrazným kožovitým lemem kolem očí. Po skončení hnízdní sezóny vnější pestré rohovitě ztlustlé části zobáku opadávají, zobák se zmenší a ztmavne, tváře zešednou a nohy vyblednou do žlutooranžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, samci bývají v průměru o něco větší než samice.

Fratecula arctica

Rozšíření: Papuchalk severní obývá chladné vody severního Atlantického oceánu a přilehlé části Severního ledového oceánu. Hnízdí na skalnatých pobřežích a ostrovech od východního pobřeží Severní Ameriky (Maine, Newfoundland, Labrador) a Grónska přes Island, Faerské ostrovy, Britské ostrovy, Norsko až po Špicberky a Novou Zemi; izolované kolonie zasahují na jih až do severní Francie (Bretaň).
Island hostí největší hnízdní populaci tohoto druhu na světě – pravidelně zde hnízdí zhruba 60 % světové populace (miliony párů, zejména na ostrovech Vestmannaeyjar, na útesech Látrabjarg či na poloostrově Dyrhólaey). Mimo hnízdní období tráví papuchalci většinu roku na otevřeném moři, daleko od pobřeží.

Fratecula arctica

Ekologie a biologie: Papuchalci jsou vynikající plavci a potápěči – pod vodou se nepohybují nohama, ale „létají“ pomocí částečně rozevřených křídel, zatímco nohy slouží jako kormidlo. Dokážou se potopit do hloubky až 60 metrů (běžně loví v hloubce do 30 m) a pod vodou vydrží zhruba 30–60 sekund. Jejich hlavní potravou jsou drobné hejnové ryby (především smáčci, sledi a huňáčci severní), v menší míře korýši a měkkýši.
Hnízdí v obrovských, hlučných koloniích na travnatých svazích nad mořskými útesy nebo v kamenných sutích. Pomocí silného zobáku a ostrých drápů si vyhrabávají podzemní nory dlouhé 70–150 cm, na jejichž konci samice v květnu až červnu snese jediné bílé vejce. Oba rodiče se v sezení na vejci střídají po dobu přibližně 39–43 dnů. Vylíhlé mládě (tzv. puffling) krmí oba rodiče po dalších 38–44 dnů. Jakmile mládě doroste, opouští noru v noci (aby se vyhnulo predátorům, jako jsou racci a chaluhy) a vydává se přímo na otevřené moře, kde následující 3–5 let dospívá, než se vrátí zpět do rodné kolonie.
Fratecula arctica

Jak druh poznat v terénu a nezaměnit jej (Průvodce pro veřejnost)
Díky svému pestrému zobáku a černo-bílému zbarvení je papuchalk severní v Evropě prakticky nezaměnitelný. Při pozorování na moři či na útesech je dobré všímat si těchto detailů:
• Způsob letu: Protože má krátká křídla v poměru k zavalitému tělu, musí mávat křídly velmi rychle (až 400 úderů za minutu) a létá nízko nad hladinou v přímém směru.
• Zimní a nedospělí jedinci: Mladí ptáci (1.–2. rok života) a dospělci v zimním šatě nemají pestrý, vysoký zobák – jejich zobák je menší, tmavě šedohnědý a tváře jsou tmavší, takže z dálky mohou připomínat alky malé (Alle alle) nebo alkouny úzkozobé (Uria aalge).
• Zobák plný rybek: Papuchalk má na patře zobáku a na jazyku drobné dozadu zahnuté ostny, které mu umožňují zachytit a udržet v zobáku více rybek najednou, zatímco loví další (rekordní pozorování čítají přes 60 drobných rybek v jednom zobáku).

Fratecula arctica

Zajímavost: Záchrana mláďat na ostrovech Vestmannaeyjar
Na islandském souostroví Vestmannaeyjar (Heimaey), kde sídlí největší kolonie papuchalků na světě, dochází koncem léta k unikátní tradici zapojení veřejnosti do ochrany přírody. Mladí papuchalci opouštějící v noci hnízdní nory se orientují podle odrazu měsíčního svitu na mořské hladině. Pouliční osvětlení města je však často zmate a mláďata nalétávají do ulic. Místní obyvatelé a děti je proto večer sbírají do krabic a následující den je společně vypouštějí bezpečně z útesů na otevřené moře.

Fratecula arctica

Význam v ekosystému a ochrana: Papuchalk severní je klíčovým bioindikátorem zdraví severoatlantických mořských ekosystémů. Protože je v době výchovy mláďat silně závislý na dostupnosti drobných tučných ryb v blízkosti hnízdních kolonií, změny v populacích papuchalků okamžitě odrážejí oteplování oceánů, posuny mořských proudů i nadměrný rybolov.
V globálním Červeném seznamu IUCN je papuchalk severní veden v kategorii zranitelný (Vulnerable – VU) z důvodu dlouhodobého poklesu evropských populací. Při jeho pozorování v přírodě (např. na islandských útesech) je nezbytné dodržovat vyznačené stezky a nevstupovat na travnaté okraje útesů – pod tenkou vrstvou drnu se totiž nachází hustá síť hnízdních nor, které by se pod vahou člověka snadno propadly a ohrozily hnízdící ptáky i samotné návštěvníky.

Fratecula arctica

Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka

Fotografováno 29.7.2025.

EN-Co-funded-by-the-EU_POS
Tento článek vznikl s využitím odborných poznatků a terénních pozorování získaných během třítýdenního pracovního stínování na Islandu v rámci projektu Erasmus+ Nejkratší cesta do přírody (2024-2-CZ01-KA122-ADU-000267519), spolufinancovaného Evropskou unií.