Možnosti záměny, příbuzné druhy:Čolek dravý (Triturus carnifex) patří k největším, nejmohutnějším a zároveň vůbec nejvzácnějším obojživelníkům v České republice. Na našem území byl spolehlivě zjištěn teprve v roce 1997 v lomu u Tasovic na Znojemsku. Svůj český název získal díky své dravosti a robustní tělesné stavbě, přičemž dospělé samice mohou dorůst délky až 18 centimetrů.
Jako zástupce komplexu velkých čolků je čolek dravý velmi snadno zaměnitelný s čolkem velkým (Triturus cristatus). Oproti němu má však čolek dravý nápadně robustnější a delší tělo, širší hlavu a na jeho kůži obvykle chybí jemné, bílé tečkování, které je pro čolka velkého typické. Samice a mladí jedinci mají navíc často podél páteře velmi zřetelnou žlutou či žlutooranžovou linku.
Na jižní Moravě se areál čolka dravého dotýká také území čolka dunajského (Triturus dobrogicus), který je ale naopak extrémně štíhlý s úzkou hlavou. V oblastech společného výskytu s čolkem velkým dochází ke křížení a vzniká zde tzv. hybridní zóna, kde je přesné určení jedinců možné pouze genetickou analýzou. Záměna za menší druhy (čolek obecný či horský) nehrozí kvůli markantnímu velikostnímu rozdílu a odlišnému tvaru svatebního hřebene samců.
Ekologie: Těžiště výskytu tohoto druhu u nás leží v nadmořských výškách mezi 200 až 300 metry. Čolek dravý vyhledává střední až větší vodní nádrže přírodního i umělého charakteru: jezírka v zatopených lomech a pískovnách, čisté tůně, rybníky a požární nádrže, méně často také hlubší zatopené příkopy.
Ve vodním prostředí se zdržuje od jara do počátku léta, kdy probíhá rozmnožování. Samice upevňují vajíčka jednotlivě na listy vodních rostlin. Larvy i dospělci jsou potravně velmi aktivní – loví hmyz, vodní korýše, žížaly, ale i pulce jiných obojživelníků nebo drobné rybky. Klíčovou podmínkou je pro ně čistá voda bez intenzivního chovu dravých ryb, které představují zásadní predátory jejich larev.
Celkový areál rozšíření: Domovem čolka dravého je především Apeninský poloostrov (Itálie), odkud jeho rozšíření pokračuje přes podhůří Alp, Slovinsko, Chorvatsko, jižní Švýcarsko, Rakousko až po západní Maďarsko. Česká republika představuje absolutní severní okraj jeho celosvětového geografického rozšíření. Uměle byl introdukován také do některých jiných států Evropy (např. Velká Británie či Azorské ostrovy).
Rozšíření na území České republiky: V České republice je výskyt čolka dravého extrémně omezený a lokalizovaný. Původní čisté populace obývají výhradně jihozápadní Moravu, konkrétně širší oblast Znojemska a Národního parku Podyjí. Na toto území směrem na severovýchod navazuje pás kříženců s čolkem velkým. Genetické stopy (kříženci) po tomto druhu byly překvapivě objeveny i na několika místech v jižních Čechách. V jiných částech republiky, včetně Prahy, se tento druh nevyskytuje.
Ohrožení a ochrana: Čolek dravý je kvůli svému nepatrnému územnímu rozšíření v ČR považován za jednoho z našich vůbec nejzranitelnějších tvorů. Hlavní hrozby představují: zásahy do vodního režimu krajiny (vysušování mokřadů, meliorace, regulace potoků), intenzivní rybníkářství, vysoké rybí obsádky a zarybňování dříve čistých lomů, zasypávání starých lomů a pískoven odpadem nebo chemizace prostředí.
V národním Červeném seznamu je zapsán v nejvyšší kategorii jako kriticky ohrožený druh (CR). Podobně jako u čolka dunajského však v prováděcí vyhlášce českého zákona o ochraně přírody chybí jeho samostatné jméno, protože v době vzniku zákona (1992) nebyl u nás jeho výskyt ještě znám. Právně je však chráněn pod hlavičkou chráněného komplexu velkých čolků jako silně ohrožený. Současně jde o evropsky významný druh zařazený do příloh II a IV směrnice o stanovištích (92/43/EHS), pro jehož přežití se vyhlašují chráněná území v síti Natura 2000.
Poslat emailem
