Tento příspěvek byl přečten123krát!

Synonyma: Coluber berus Linnaeus, 1758; Vipera (Pelias) berus (Linnaeus, 1758); Pelias berus (Linnaeus, 1758); Coluber vipera anglorum Laurenti, 1768; Vipera (Pelias) berus f. ochracea asymmetrica Reuss, 1923; Vipera (Pelias) berus f. bilineata Reuss, 1924; Vipera berus f. brunneomarcata A.F. Reuss, 1923; Coluber caeruleus Sheppard, 1804; Coluber chersea Linnaeus, 1758; Pelias berus var. chersea (Linnaeus, 1758)

Třída: Reptilia – plazi

Řád: Squamata – šupinatí

Čeleď: Viperidae – zmijovití

Vipera berus

Vipera berus

Možnosti záměny, příbuzné druhy: Nevýraznou šachovnicovou kresbu můžou mít i některé užovky – užovka hladká (Coronella austriaca) nebo užovka podplamatá (Natrix tesselata). Na druhou stranu existuje také černá forma zmije – morfa prester, která je celá černá a šachovnicovou kresbu postrádá, objevuje se zejména v horských a podhorských oblastech a na rašeliništích. Oproti užovkám má zmije jiný tvar hlavy, je více hranatá (s řadou drobných subokulárních štítků, které u užovek chybějí), má 5 velkých štítků na hlavě (užovky jich mají devět) a hlava je svrchu pokryta také malými štítky a šupinami. Zornice je svisle štěrbinovitá nebo oválná (nikoliv okrouhlá jako u užovek).

Vipera berus

Vipera berus

Ekologie: Obsazuje vlhká až mokřadní stanoviště s možností slunění na sušších místech. Ideální je mozaika biotopů zahrnující lemová společenstva (kraje lesů, vodních toků) a otevřená místa, jako jsou paseky, pastviny, louky, rašeliniště, sady nebo průseky pod elektrickým vedením. Oblíbeným prvkem v krajině jsou kamenné zídky, kamenné snosy, padlé kmeny, hromady dřeva nebo trávy.

Vipera berus

Vipera berus

Celkový areál rozšíření: Plošně je rozšířena ve velké části Evropy od Britských ostrovů, Skandinávie, severní Itálie a jižní Francie až po Dálný Východ, k pobřeží Tichého oceánu. Přitom se objevuje v severní Koreji a severozápadní Číně (jižní hranice areálu).

Vipera berus

Rozšíření na území České republiky: Vyskytuje se ve středních a vyšších polohách, pravidelně v našich hraničních pohořích (Krušné hory, Labské pískovce, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Hrubý a Nízký Jeseník, Moravskoslezské Beskydy, Český les, Šumava a Novohradské hory). Zatímco v horských polohách je dobře adaptabilní na extrémně kolísající teploty, v nižších polohách je limitujícím faktorem vlhkost. Pravidelně se objevuje ještě v Doiupovských horách, Křivoklátsku, Českém středohoří, Brdech nebo na Českomoravské vrchovině.

Vipera berus

Vipera berus

Rozšíření na území Hlavního města Prahy: Zmije obecná aktuálně nenachází v Praze optimální prostředí ke svému výskytu. Historicky je uváděna z oblasti Radotínského údolí a Lochkovského profilu.

Vipera berus

Vipera berus

Ohrožení a ochrana: Zmije obecná je jako druh vázaný na vlhké a mokřadní biotopy ohrožen dlouhodobými změnami v krajině způsobující jednak odvodňování pozemků, jednak homogenizaci krajiny (ztráta kamenitých remízků, kamenných snosů, zánik neplodných půd – pastvin, extenzivních luk nebo zalesňování skalnatých svahů). Významný vliv mělo zejména rozsáhlé odvodňování zemědělských pozemků v druhé polovině 20. století. Podle červeného seznamu je řazena mezi zranitelné druhy (VU), zákonem je chráněna jako druh kriticky ohrožený.

Vipera berus

Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.

Fotografováno v expozici ZOO Praha a dne 15.7.2013 u obce Chroboly.