Popis: Vytrvalá bylina s šikmým vřetenovitým oddenkem vysoká 10-40 cm, celá dlouze chlupatá. Lodyha je přímá či krátce vystoupavá, listnatá, nevětvená, oblá. Přízemní listy jsou podlouhlé až podlouhle kopinaté, zúžené v křídlatý řapík, lodyžní jsou kopinaté, přisedlé. Květy jsou nící, skládají chudý jednostranný hrozen, nejčastěji z 3-6 květů. Kališní cípy jsou podlouhle trojúhelníkovité, vlnatě chlupaté, kališní přívěsky jsou široce vejčité, nazpět ohnuté. Koruna je trubkovitě zvonkovitá, 10-30 mm dlouhá, bledě modrá, vně i uvnitř dlouze chlupatá. Semeník je čihovitý, dlouze chlupatý, tobolky jsou čihovité až kuželovité, nící, pukající třemi děrami. Semena jsou rezavě hnědá, drobná. Kvete od července do srpna.
Záměny: Dobře poznatelný horský druh. Z našich divokých zvonků je nejpodobnější zvonek sibiřský (Campanula sibirica), jež má též kalich s lupenitými přívěsky. Ten však neroste v horách, nýbrž v teplých pahorkatinách, navíc koruna není nápadně dlouze chlupatá.
Ekologie: Roste na horských a podhorských loukách, v trávnících se smilkou tuhou, na holích nad horní hranicí lesa, ale též na místech ovlivněných člověkem jako jsou sjezdovky, travnaté okraje cest, příkopy apod.
Rozšíření v České republice: Dříve byl hojný nad horní hranicí lesa v Hrubém Jeseníku a na Kralickém Sněžníku, odkud sestupoval i do nižších poloh. V nedávné době značně ustoupil, místy se přesto vyskytuje častěji, například v okolí Pradědu nebo u Vřesové studánky.
Celkové rozšíření: Roste v Alpách, Východních Sudetech a v jižním Norsku.
Poslat emailem
