Popis: Vytrvalá bylina se silným, šikmým až svislým oddenkem. Stonek je jeden, zřídka dva, přímý, nevětvený, vysoký 15-40 cm, huňatý, někdy fialově naběhlý, vyrůstající ze středu růžice, obvykle je jednokvětý. Přízemní listy jsou v růžici, za květu zachovalé, řapíkaté s řapíkem dlouhým a odstále huňatě chlupatým, na spodu s pochvou. Čepel je v obrysu mnohoúhelníková, je dlanitě tří až pětičetná s postranními lístky hluboce dvojsečnými nebo je dlanitosečná. Listeny jsou řapíkaté, podobné přízemním listům, v 3-4 četném přeslenu na stonku. Květy jsou víceméně přímé, 3-7 cm v průměru, okvětních lístků je nejčastěji pět, jsou bílé, někdy slabě nafialovělé, vně plstnaté, uvnitř lysé, jsou široce eliptické, překrývající se. Tyčinek je mnoho, jsou asi čtyřikrát kratší než okvětní lístky. Květní lůžko je za plodu válcovité, asi 8 mm dlouhé, plstnaté, s velkým množstvým hustě dlouze bíle vlnatých nažek. Kvete od května do června.
Záměny: V květu a za plodu celkem nezaměnitelná, listy se ovšem podobají na kde co.
Ekologie: Roste na suchých i polosuchých travinných porostech, na lesních okrajích a na lesních světlinách, na lesostepích, ve světlých lesích a křovinách s travinným podrostem, na živných, hlubších zásaditých půdách anebo na skeletnatých či písčitých půdách (rendziny, vápnité pískovce). Občas se též vysazuje pro okrasu, bylo vyšlechtěno několik odrůd.
Rozšíření v České republice: Roste roztroušeně až vzácně od nížin do pahorkatin. Zvláště v Čechách silně ustoupila, na jižní Moravě je dosud místy hojnější.
Celkové rozšíření: Roste v Eurasii, od severního Španělska do Poamuří, těžiště výskytu je v chladných sibiřských stepích.
Poslat emailem
