Popis: Vytrvalá hustě trsnatá bylina dorůstající výšky 10–40 cm. Lodyhy jsou přímé, olistěné jen v dolní polovině. Listy jsou tuhé, delší než lodyhy, tmavozelené, 3–5 mm široké. Pochvy dolních listů jsou hnědé, matné, rozpadavé. Klásky jsou dvojí, 1–2 vrcholové jsou samčí, samičí klásky bývají 2–4, sblížené, ale poněkud oddálené od samčích a jsou podepřeny listeny podobnými listům, zřetelně přesahujícími květenství; dolní listen má pochvou 10–25 mm dlouhou. Plevy samičích klásků jsou oválné, široce suchomázdřitě lemované, se zeleným středním pruhem, špičaté až osinkaté. Samičí květy mají tři blizny. Mošničky jsou velké, zřetelně delší než plevy, v obrysu oválně kopinaté, zbarvené do hněda, lesklé, na okraji s úzkým, osténkatě drsným křídlem a zakončené zobánkem se dvěma zuby. Kvete od května do července.
Záměna: Velmi podobná je ostřice žitná (Carex secalina), rostoucí výhradně na zasolených stanovištích, se odlišuje v několika drobných znacích. Asi nejnápadnější je uspořádání mošniček v klásku; ty jsou rozmístěny ve šroubovici, zatímco u ostřice ječmenovité vytváří 4–5 podélných řad.
Ekologie: Spíše teplomilný, světlomilný druh, vyhledávající půdy dobře zásobené vodou, většinou mírně zasolené či alespoň minerálně silné. Roste na slaniscích, na zasolených okrajích polí a pastvin, na prameništích, podél břehů, na okrajích cest, v příkopech, na narušených místech se slanomilným rostlinstvem.
Rozšíření v České republice: Původní je pouze na jižní a jihovýchodní Moravě na sever po Brno a Vyškov. Řada údajů pochází z Bílých Karpat.
Celkové rozšíření: Roste v jižní, střední a jihovýchodní Evropě, na východě dosahuje do jižního Ruska, na Kavkaz, do Malé Asie, Iráku a Íránu. Roste též v severní Africe.
Ohrožení: V České republice silně ohrožený (C2t), zákonem chráněný druh (§1), na Slovensku je častější a je řazena k druhům téměř ohroženým (NT).
Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Fotografováno ve Slovenském ráji, nad Suchou Belou, 24.6.2022.
Poslat emailem
