Tento příspěvek byl přečten2149krát!
Kosatec bezlistý pravý (Iridaceae Juss. – kosatcovité) je na území Prahy významným druhem. Právě tady, konkrétně ve Velké Chuchli, se nachází locus classicus tohoto druhu. Popsal ho tu F. W. Schmidt v roce 1794 jako kosatec český (Iris bohemica), později byl hodnocen jako kosatec bezlistý český (Iris aphylla subsp. bohemica). Lokalita v Chuchli se nachází na diabasech, ve stěně skály pod kostelem sv. Jana Nepomuckého. V literatuře je odtud pravidelně uváděn, počínaje L. Čelakovským (1870), z dnešní doby V. Skalickým (1963), J. Manychem (1970), M. Riegerem (1970) a J. Kubíkovou (1978). Lokalita byla ověřena i v roce 2009 při exkurzi Přírodovědné společnosti. Jeho výskyt lze charakterizovat jako dosti hojný.
Kosatec bezlistý byl pozorován ještě na blízkých Barrandovských skalách, i když jen historicky J. Saxem (1853) a L. Čelakovským (1870). Druhou a zřejmě poslední současnou lokalitou v Praze (která by měla být také ještě původní) je přírodní rezervace Prokopské údolí, kde roste na jižně orientované Prokopské skále. S pochybnostmi je uváděn z Radotínského údolí (kde mohl být vysazen). Kdysi byl zjištěn ještě na skalách nad Trojou.
Rozšíření na území České republiky: Kosatec bezlistý (v širším pojetí) má v České republice centrum rozšíření v Českém středohoří, odkud je znám z většího počtu lokalit. Roste zejména v Milešovském středohoří (minimálně 40 lokalit včetně historických nálezů), méně v Lounském středohoří. Dále roste na výslunných opukových stráních na Podřipsku a v dolním Poohří (Horní Beřkovice, Roudnice nad Labem, Habrovka, Krabčice, vrch Házmburk, Přestavlky a Vrbka u Budyně nad Ohří). Známé jsou ještě výskyty na Kokořínsku, kde je uváděn v chráněných územích Kokořínský důl, Stráně Hlubokého dolu, Stráně Truskavenského dolu a Želízky. Hlášen je i od Mladé Boleslavi. Početněji je zastoupen v Českém krasu, kde se mimo výše uvedených pražských lokalit vyskytuje především v širší oblasti údolí Kačáku (Loděnice). Kosatec bezlistý pravý je uváděn v Českém krasu, v Českém středohoří, na Kokořínsku a u Mladé Boleslavi. Kde konkrétně je (oproti jiným poddruhům) rozšířen v Českém středohoří, by mělo být předmětem dalších výzkumů.
Celkový areál rozšíření: Kosatec bezlistý má těžiště svého rozšíření v kontinentálních oblastech aridně-temperátní zóny východní Evropy. Směrem k západu vyznívá rozšíření ve střední Evropě, na jih pak v kavkazských státech. Areál zahrnuje Německo, Čechy, Slovensko, jihovýchod Polska, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a dále k jihu do Albánie. Na východ pak pokračuje přes Ukrajinu do Ruska, Gruzie a Arménie. Z Turecka je udávána pouze jedna pochybná lokalita u města Kütahya ve výšce 1000 m n. m. Absolutní západní hranice probíhá přes Německo, kde se udrželo několik relativně bohatých a každoročně kvetoucích nalezišť u Naumburgu, Freyburgu, Karsdorfu, Nebry, Halberstadtu, Quedlinburgu a u Halle. Z Francie je naposledy udáván v roce 1890 z území Savoie. S tímto výskytem patrně souvisí i údaj z Itálie (jihozápadní Alpy). Na Slovensku zasahuje ke Kráľovskému Chlmci, Kapušanům u Prešova, do údolí Hornádu (od Hranovnice po Košice), na Slovenský kras, Belanské vrchy u Štúrova, Kováčovské kopce. V Maďarsku se vyskytuje na území Alföld (v Potisí) a Északi-középhegység (Sátor-hegység, Szendrõlád). V Rumunsku je rozšířen na relativně velkém území uvnitř karpatského oblouku, ale několik lokalit se nachází i mimo něj. Dvě izolované lokality jsou ještě známy ze Srbska (Knjaževac) a Albánie. Převážná část areálu leží na území Ruska a částečně i Ukrajiny: oblast Karpatská (Černá hora u města Vinogradov), oblast dolního a středního Dněpru, Moldávie, sever Černomoří, oblast Volžsko-Donská a dále na východ do Závolží až k Uralu a na východ k dolnímu Donu. Další relativně větší výskyt se nachází na severu Kavkazu, v Kubanské a Terské oblasti a v Dagestánu; na jihu Kavkazu v Gruzii a v Arménii.
Ekologie: Všechny doložené nálezy spadají nejvíce do výškového rozmezí od 200 do 500 m n. m., tedy do kolinního stupně a částečně i do suprakolinního. Kosatec bezlistý v širším pojetí však má výškové maximum mnohem vyšší, v kavkazských státech nebo Rumunsku dosahuje zcela jistě více jak 1000 m n. m. Většina výskytu je vázána na jižní svahy, což odpovídá vysokým tepelným a světelným nárokům. Jedná se o druh kontinentální a tomu odpovídá i afinita k suchým a výslunným polohám, zejména ke skalním terasám. V menší míře roste též v zastíněném podrostu křovin při úpatí skal nebo ve světlém stínu dubových nebo smíšených sucholesů. Vyhýbá se zapojeným stepním porostům.
Vyskytuje se nejčastěji na půdách mělkých. Horninový podklad kosatce bezlistého v širším pojetí je značně rozmanitý. Nejvíce frekventovanými horninami bývají diabasy, čediče a znělce (České středohoří, Chuchelský háj), méně často pískovce (Kokořínský důl), opuky (Přestavlky) a vápence (Český kras). Do jaké míry je kosatec bezlistý na všech těchto lokalitách původní je sporné. Podle některých názorů je původní pouze na diabasech, kde roste ve společenstvu s česnekem tuhým (Allium strictum). Po analýzách stanoviště i společenstev ve vltavském údolí i v Českém středohoří lze předpokládat, že tento převážně nevápenné podklady vyhledávající kosatec se chová u nás jako druh mezofilnější a nikoliv jako extrémní xerofyt stepního charakteru. Na svých lokalitách tvoří lokálně omezené porosty.
Ohrožení a ochrana: Kosatec bezlistý pravý patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§2). Četné lokality se nacházejí v chráněných územích, příp. jsou ještě navíc součástí chráněných krajinných oblastí (Český kras, České středohoří, Kokořínsko). Jeho schopnost prosadit se v konkurenci trav a případně dalších xerofytů je dostačující. Mnohem více ohrožuje existenci druhu jeho vyrýpávání a přenášení do zahrádek. Naštěstí řada lokalit se nachází na nepřístupných místech, skalních teráskách a u skalních stěn. Ohrožen může být také různými formami stanovištní destrukce, např. těžbou nerostů. V současné době je to druh, kterému bezprostředně nehrozí vyhynutí (většina lokalit je stabilních nebo se na nich i šíří). Na některých lokalitách je prováděn spíše příležitostný monitoring, při kterém je zjišťována početnost populací (nejčastěji v rámci zpracovávaných plánů péče o chráněná území). Nezbytné je provádět pravidelnou péči na lokalitách odstraňováním keřů.
Ohrožení na území Prahy: Na území Prahy je kosatec bezlistý součástí chráněných území, kde by neměl být bezprostředně ohrožen. Pro svůj okrasný vzhled by mohl být vyrýpáván skalničkáři. Vážným nebezpečím je sukcese, při které dochází k zarůstání stepních ploch konkurenčně silnějšími druhy, zejména keři.
Možnosti záměny, příbuzné druhy: Na území Prahy je kosatec bezlistý jediným druhem rostoucím přirozeně na stepních stráních. Kosatec různobarvý (Iris variegata), kosatec nízký (Iris pumila) i kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria) rostou přirozeně nejblíže pouze na jižní Moravě. Záměny jsou možné s některými pěstovanými druhy vysazovanými na přirozená stanoviště (např. Iris germanica).
Poznámka: Kosatec bezlistý je součástí polymorfního komplexu, jenž se v rozsahu celého svého areálu rozpadá na řadu poddruhů často pojímaných i na druhové úrovni. V Německu je tak uváděna subsp. aphylla, v Čechách subsp. bohemica (Schmidt) Dost. (v současnosti hodnocená jako subsp. aphylla), subsp. fieberi (Seidl in Opiz) Dost. a subsp. novakii Soó. Ze Slovenska, severního Maďarska, Rumunska a Ukrajiny je známa subsp. hungarica (W. et Kit.) Hegi, z Kavkazu subsp. furcata M. Bieb. a z Polska a podkarpatské Ukrajiny subsp. polonica (Błocki) Soó. Druh je variabilní ve výšce lodyhy, v délce listů vzhledem ke kvetoucí lodyze, v barvě květů a v jejich počtech, v šířce okvětních lístků, ve tvaru semeníku a tobolky a ve výšce okvětní trubky vztažené k velikosti semeníku. Problematika variability celého druhu zatím nebyla uspokojivě vyřešena, nelze tak vyloučit, že taxonomická hodnota uvedených jednotek je nižší. Dávala by tomu zapravdu i skutečnost, že některé „diagnostické“ znaky jsou variabilní nejenom v rámci populací, ale i uvnitř těchto populací.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 11.4.2013.
Fotografováno ve dnech 11. 5. 2006 (vrch Doutnáč) a 27. 4. 2008 (Stráně Hlubokého dolu).
Na projekt „Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy“, finančně přispělo Hlavní město Praha.