Tento příspěvek byl přečten2631krát!
Syn.: Gnaphalium luteoalbum L.
Čeleď:Asteraceae – hvězdnicovité
Popis: Jednoleté, (5-)10-60(-70) cm vysoké byliny, bíle až šedě vlnatě plstnaté. Kořeny tenké, svazčité a bohatě větvené. Lodyha přímá nebo vystoupavá, od báze bohatě větvená nebo jednoduchá. Listy přitiskle šedoplstnaté, 1žilné, poloobjímavé, dolní obvejčitě podlouhlé až podlouhle kopisťovité, tupé, 2-5(-7) cm dl. a 0,4-0,6(-0,8) cm šir., střední vejčitě podlouhlé a tupé, k horní části lodyhy postupně se zužující, vejčitě kopinaté a dlouze zašičatělé, výrazně sbíhavé a nejširší na bázi. 2-5(-6) cm dl. a 0,3-0,5(-0,6) cm šir., horní čárkovitě kopinaté až čárkovité, špičaté, širokou bází přisedlé, 1-2(-2,5) cm dl. a 0,1-0,4(-0,6) cm šir. Úbory po 4-12 v hustých klubíčkách nebo zkrácených strboulovitých nebo chocholičnatých květenstvích na konci větví nebo lodyh, bez listenů nebo s listeny zkrácenými. Zákrov pohárkovitý, 3-4(-5) mm dl. a 4-5(-6) mm šir., zákrovní listeny nestejně dlouhé, světle hnědé, suchomázdřité, slámově žluté až bělavé, po odkvětu často hvězdovitě rozestálé, vnější eliptičné nebo vejčité, vnitřní podlouhlé až čárkovité a s nápadným vnitřním chlupatým dílem zelené barvy, po odkvětu světle hnědým. Květy nazelenalé, bělavé až žlutavé, okrajové květy samičí, niťovité, v počtu cca 100, (2,4-)2,6-2,8 mm dl., s červenou nebo růžovou korunou rozdělenou ve 3 drobné cípy, středové květy oboupohlavné, úzce nálevkovité, v počtu cca 10, (2,2-)2,5-2,6(-2,8) mm dl. a 0,3-0,4 mm šir., koruna žlutá, někdy lehce načervenalá nebo narůžovělá, s 5ti zřetelnými cípy. Nažky 0,6-0,7 mm dl. a 0,2 mm šir., podlouhlé, krátce chlupaté. Chmýr cca 2,5 mm dl., na bázi nesrostlý a opadavý jednotlivě nebo po částech. Kvete v červnu až září.
Variabilita: Druh je variabilní především ve výšce rostlin, v charakteru větvení lodyh a v zabarvení zákrovních listenů. Bylo popsáno několik vnitrodruhových jednotek, které však nemají větší taxonomický význam.
Ekologie: Obnažená dna a břehy rybníků a řek, mýtiny (často v borových lesích), meze a pole, na půdách vlhkých až mokrých, zřídka také vysýchavých, bohatých na živiny, zásaditých, ale chudých na vápník, neutrálních až velmi kyselých, často písčitých, ale také hlinitých a jílovitých. Je diagnostickým druhem svazu Eleocharition ovatae, vyskytuje se také ve společenstvech svazu Nanocyperion flavescentis a Radiolion linoidis.
Rozšíření: Jižní a střední Evropa, severní hranice probíhá přes jihovýchod Velké Británie, jižní Švédsko a jižní Litvu; Přední Asie; Afrika; Austrálie, Nový Zéland, Indonésie, Nová Guinea; v Americe ojediněle zavlečený.
Druh je na území ČR velmi vzácný, rozšířený pouze v termofytiku a mezofytiku. Těžiště výskytu je v teplých oblastech kolinního a suprakolinního stupně (max.: Pošumaví, nad Zlešičkou, ca 610 m Pošumaví, nad Zlešičkou). Ještě cca před 100 lety velmi hojný druh na celém území ČR, později velmi rychle mizející a za posledních 30 let nalezen na nemnoha lokalitách na Olomoucku (Krčmaň, Kokory), v Litenčických vrších (Opatovsko, Kozojedsko) a s více lokalitami jen v rybničních oblastech jižních Čech (Blatensko, Českobudějovická a Třeboňská pánev, Jindřichohradecko) a jižní Moravy (Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval) a i zde velmi ojediněle. Velký úbytek lokalit je dán omezením letnění rybníků, eutrofizací nalezišt a větší konkurenceschopností dalších druhů. V současnosti pouze v oblasti Třeboňské pánve (Lomnice nad Lužnicí, Hluboká u Borovan) a Dyjsko-svrateckého úvalu (u Lednice). Na Slovensku na více lokalitách v Záhorské nížině a vzácně také v Podunajské nížině. I když je druh střídavě nezvěstný, nelze přesto vyloučit nálezy dalších lokalit (i vzhledem k dlouholetému přetrvávání diaspór).
Ohrožení: Druh je řazen ke kriticky ohroženým druhům květeny České republiky (C1t). V květeně Slovenské republiky řazen ve stejné kategorii (CR), je zde i chráněn zákonem. Další existence druhu je bezprostředně ohrožena úbytkem přirozených stanovišť. Těmi jsou obnažená dna a břehy letněných rybníků a další stanoviště s malou konkurenceschopností dalších druhů. Velký úbytek lokalit je dán také změnou hospodaření na rybnících.
Jiný charakter výskytu má v jižní Evropě, kde ho lze nalézt ve městech mezi dlažebními kostkami, při patách domů nebo jako plevel v truhlících.
Význam: Obsahuje specifické flavonoidní látky (tetrahydroxyflavon, trihydroxyflavonol a dihydroxyflavonol) zkoumané jako antiseptikum a antimykotikum.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 28.3.2013.
Fotografováno dne 9.8.2005 (Záhorská nížina, Malacky), 23.7.2007 (Botanická zahrada UK Na Slupi), 12.8.2007 (Kanárské ostrovy, Tenerife)
Poznámka: O lokalitě u Malacek v Záhorské nížině pojednává článek, který naleznete v TOMTO ODKAZU.