Prokopské údolí je bezesporu jedním z nejznámějších přírodních celků Prahy. Jako území v širším centru Prahy je oblíbené jak u cyklistů, tak u výletníků. Strmé skály, zarůstající rokle, stinné lesní porosty nebo příjemná zákoutí vytvořili z této části Prahy vyhledávané místo k relaxaci a odpočinku. Nejedná se ale jen o prostý pás zeleně – jako nejsevernější výběžek floristicky bohatého Českého krasu bylo Prokopské údolí navštěvováno četnými botaniky, od nichž pochází řada zajímavých nálezů – na konci 19. století zde botanizoval Ladislav Čelakovský, Otakar Nickerl, Josef Kořenský nebo na začátku 20. století Bohuslav Fott.
Prokopské údolí (resp. navržená evropsky významná lokalita) tvoří velké přírodní území na ploše přibližně 130 hektarů, mezi městskými částmi Radlice, Jinonice, Butovice, Nová Ves, Velká Ohrada, Klukovice, Barrandov a Hlubočepy, v povodí Dalejského potoka. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 220-330 m n.m. Západně navazuje na Dalejské údolí (za přírodní památkou Opatřilka-Červený lom a národní přírodní památkou U Nového mlýna). Východně na ni navazuje několik menších chráněných území, nejblíže přírodní památka Ctirad. Z větší části je součástí již vyhlášené přírodní rezervace Prokopské údolí a přírodní památka Opatřilka-Červený lom. Pestrost květeny i zvířena je podmíněna různorodým geologickým podkladem – zatímco v severozápadní a západní části území se projevoval bazaltový vulkanismus, jsou v jiných částech vyvinuty vápence, vzácněji břidlice a zcela okrajově se objevují svrchnoordovické křemence a křídové pískovce.
V území je evidována řada geologických opěrných profilů, které dokumentují vývoj klasické pražské prvohorní pánve ve svrchním ordoviku, siluru, spodním a středním devonu a vývoj života v těchto obdobích. Byly odtud poprvé popsány významné opěrné profily ke globálnímu stratotypu hranice silur-devon v Čechách a ke globálnímu stratotypu hranice spodní-střední devon v Německu. Z četných zkamenělin se zachovaly zejména ramenonožci, mlži, hlavonožci, trilobiti a lilijice. Na uvedených geologických podkladech se vyvinuly jak výslunné skalní stepi, teplomilné trávníky, křovinaté stráně, tak lužní, suťové lesy a dubohabřiny a podél Dalejského potoka také nivní louky.
Přirozené lesní porosty se zachovaly na méně přístupných svazích. Suťové a roklinové lesy, resp. habrová javořina, se vyvinula na suti, na severně orientovaných svazích. Tvoří je javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), habry (Carpinus betulus) a lípy (Tilia platyphyllos). Na mírnějších svazích na hnědozemi se vyvinula černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum). V bohatě vyvinutém bylinném patře se uplatňuje sasanka hajní (Anemone nemorosa), jaterník podléška (Hepatica nobilis), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), černýš luční (Melampyrum pratense), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) nebo ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea).
Z velké části je území nevhodně zalesněno výsadbami akátu (Robinia pseudacacia), borovice černé (Pinus nigra), borovice lesní (Pinus sylvestris), dubem červeným (Quercus rubra), smrkem (Picea abies) a jírovcem (Aesculus hippocastanum). Naopak pěkné jsou porosty rozvolněných teplomilných doubrav s dubem pýřitým (Quercus pubescens), kakostem krvavým (Geranium sanguineum), silenkou hajní (Silene nemoralis) nebo s hladýšem širolistým (Laserpitium latifolium).
Druhově bohaté trávníky vyskytující se na skalách, skalních římsách, teráskách, na hranách svahů vegetačně odpovídající skalní vegetaci s kostřavou sivou (Festuca pallens), (sv. Alysso-Festucion pallentis) s kostřavou sivou (Festuca pallens) a tařicí skalní (Aurinia saxatilis subsp. arduinii). V území jsou rozšířeny na příkrých skalách s minimálním půdním pokryvem (na teráskách) nebo bez něj.
K severu obrácené svahy (v zářezech skal nebo lokálně i jinde) mají charakter pěchavových trávníků (svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion). Výrazně dominantním druhem je pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea). Dále zde roste např. devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), devaterník šedý (Helianthemum canum), kostřava sivá (Festuca pallens), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) a další.
Úzkolisté suché trávníky jsou zastoupeny na svazích orientovaných převážně k jihu s mělkou vrstvou půdy. V nízkých trávnících dominuje kostřava walliská (Festuca valesiaca) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), místy s velkou pokryvností dalších xerotermních druhů, jako je např. trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium) nebo mochna písečná (Potentilla arenaria). Širokolisté suché trávníky byly zjištěny na místech s hlubší půdou, zejména na jižních svazích, ale i na svazích jiné orientace (západních, případně severních). Výrazně dominantním druhem je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), příp. sveřep vzpřímený (Bromus erectus). Ostatní druhy spíše naznačují přechod k dalším typům suchých trávníků. Vegetačně odpovídají dobře společenstvu širokolistých válečkových trávníků teplých oblastí (as. Scabioso ochroleuceae-Brachypodietum pinnati).
Osobitý pokryv, odlišný od zbytku Prokopského údolí, se nachází na diabasovém hřbetu (bývalé sopky) zvaném Hemrovy skály, který leží poblíž Nové Vsi. Vegetační pokryv je zde obzvláště chudý s výskytem povětšinou časně jarních rostlin. Na jižních svazích se zapojenější vegetací, roste společenstvo tařice horské (Alyssum montanum) a mochny písečné (Potentilla arenaria) se vzácným česnekem tuhým (Allium strictum), ale i koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica).
V uvedených společenstvech se vyskytuje velké množství chráněných a ohrožených druhů většinou vázaných na stepní společenstva a skály. V letech 2011 až 2012 bylo nalezeno jenom v části Prokopského údolí neuvěřitelných 70 druhů řazených do tzv. červeného seznamu vzácných druhů České republiky. V kategorii kriticky ohrožených druhů byl zjištěn výskyt tořice rolní (Torilis arvensis; C1). V kategorii silně ohrožených druhů byly nalezeny česnek tuhý (Allium strictum; C2, §2), křivatec český (Gagea bohemica; C2, §2), křivatec vstřícnolistý (Gagea transversalis; C2), křivatec rolní (Gagea villosa; C2), devaterník šedý (Helianthemum canum; C2), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica; C2, §2) a žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum; C2, §3).
Poslat emailem
