Z protějšího břehu Vltavy je zoologická zahrada patrná jako výrazný skalní hřeben, který se postupně zdvihá od východu k západu. Zatímco svahy k severu a severozápadu jsou mírné, svahy obrácené k jihu a jihozápadu se strmě svažují do vltavského údolí s převýšením téměř 60 metrů (nejvyšší kóta v západní části území se nachází v nadmořské výšce 234 m.n.m.). Na výchozech skal se dobře zachovala společenstva skalních stepí s výskytem řady ohrožených druhů.
Vystupující srázy jsou tvořeny starohorními horninami, jejichž součástí jsou hlavně šedé prachovce a břidlice s tenkými vložkami drob. Nejzajímavější geologickou zajímavostí je ale odkryv jen asi 13 mocných ordovických vrstev s hrubě vrstevnatým slepencem s nevytříděným a různorodým valounovým materiálem. Dokumentuje předordovické zvrásnění proterozoických vrstev i jejich slabou metamorfózu. Zároveň potvrzuje i předordovické stáří kyselých žilných vyvřelin, které v severním okolí Prahy prorážejí starohorními horninami a jejichž valouny jsou obsaženy již v bazálním ordovickém slepenci. Nadloží tvoří přes 1 m mocná poloha výrazně pevnější a ve svahu pěkně vystupující sedimentární železné rudy, nápadná červeným zbarvením (najdete ji u cesty nedaleko horní stanice lanovky). Hlavním rudním minerálem je zde hematit. Svým vznikem je ruda patrně spjatá s vulkanickou činností a koncentraci železa lze vysvětlit vyluhováním oxidů železa z produktů bazického vulkanismu (popelů a láv) v příbřežní oblasti spodnoordovického moře.
Na katastrálních mapách z roku 1840 jsou skalnaté srázy, ale i celý hřeben zoologické zahrady zakresleny jako bezlesé. Tradiční hospodaření spočívající v pastvě a pěstování vinné révy ustalo po založení zoologické zahrady ve 30. letech 20. století. Od té doby dochází zvolna k zarůstání strání keři a stromy, nejintenzivněji však agresivně se šířícím akátem. Na starých leteckých snímcích je patrné, že k nejsilnějšímu zarůstání došlo někdy v 60.-70. letech 20. století a to vytrvalo prakticky dodnes (ještě na snímku z roku 1953 jsou svahy z větší části holé). Od poloviny 80. let 20. století provedla zoologická zahrada s různou mírou úspěšnosti několik pokusů o jeho likvidaci a to i v souvislosti se snahami o návrat ještěrky zelené (Lacerta viridis).
Ještěrka zelená (Lacerta viridis) je chráněný, kriticky ohrožený druh. Obývá skály, křovinaté stráně, případně další suchá a slunečná místa. Horní partie území využívá k zimování, v době aktivního vegetačního období pak žije na vhodných částech svahu, včetně západní části přírodní památky a proniká i do nejspodnějších partií na úpatí svahu. V Praze se tento druh vyskytuje jen v Přírodní rezervaci Šance a na hranici Prahy v Únětickém údolí proti Trojanovu mlýnu. Patří proto k nejvzácnějším zástupcům plazů na území hlavního města. V České republice se vyskytuje ostrůvkovitě v nejteplejších oblastech Čech a Moravy, přičemž Trója je jejím známým nalezištěm.
Dalším významným druhem ze skupiny plazů je užovka podplamatá (Natrix tesselata). Území využívá k přezimování: zatímco v létě tráví aktivní vegetační období v břehové zóně Vltavy, kde dochází i k reprodukci, koncem srpna a v září se stěhuje zpět na zimoviště. Jedná se o historickou populaci, druh je pro danou oblast typický a autochtonní. Početnost populace je odhadována na vyšší desítky až nižší stovky. V Praze byl druh vázán na úzkou údolní nivu Vltavy na jihu Prahy v Komořanech, při soutoku Vltavy a Berounky a v široké údolní nivě Berounky po Černošice.
Na osluněných skalních stěnách roste společenstvo s kostřavou sivou (Festuca pallens), které na plošinkách skal s hlubším půdním pokryvem přechází ve společenstvo s dominující kostřavou walliskou (Festuca valesiaca). Součástí těchto společenstev jsou některé zajímavé druhy: z chráněných bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), u cesty nad horní stanicí lanovky (ale možná i níže na svazích) tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduinii). Mezi dalšími vzácnějšími rostlinami se objevuje pýr prostřední (Elytrigia intermedia), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), mateřídouška časná (Thymus praecox), radyk prutnatý (Chondrilla juncea) a trávnička obecná (Armeria vulgaris), druh rostoucí ve vltavském údolí jak na písčinách, tak častěji (přesto ale jen roztroušeně) na skalnatých svazích. Společenstvo teplomilných křovin zastupuje trnka (Prunus spinosa), hlohy (Crataegus sp. div.), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) a další. Mezi nimi na sebe na jaře upozorňuje svými žlutými, intenzivně zapáchajícími květy v převislém hroznu, dřišťál obecný (Berberis vulgaris), jinak roztroušeně rozšířený i v dalších částech přírodního parku.
Výhřevný svah na spojnici řady cenných entomologických lokalit v Troji podmiňuje i výskyt řady druhů hmyzu a to i těch vzácných. V území žije chráněný střevlík Brachinus crepitans, ve skutečnosti spíše hojný eurytopní druh. Z dalších významnějších druhů zde žijí Amara anthobia: poprvé a na dlouhou dobu naposled byl nalezen L. Heyrovským v Praze – Olšanech v r. 1908, jde o jeden z nejpozoruhodnějších nálezů a jednu z atrakcí zoologické zahrady. Dále Cryptophonus tenebrosus centralis: dříve poměrně vzácně v okolí vápencových lomů, na úhorech, stepích, xerotermních mezích a na okrajích polí, Demetrias atricapillus: v Praze byl nalezen poprvé v roce 2005 v Dolních Chabrech, Notiophilus rufipes: lesní a lesostepní druh, v posledním desetiletí stoupá početnost populací a pravděpodobně i počet osídlených lokalit, Ophonus diffinis: xerofilní, teplotně náročnější druh, v posledních letech se výrazněji rozšířil, Perigona nigriceps: bývá nalézán poměrně vzácně, Pseudoophonus calceatus: v Praze jsou v současnosti nálezy tohoto druhu stále sporadické a náhodné a Syntomus pallipes: recentně byl znám jen z jednoho naleziště pod novoměstskými hradbami na Folimance. V území žije i ohrožený zlatohlávek skvostný – Protaetia speciosissima.
Mravenci jsou v navržené přírodní památce zastoupeni běžnými druhy: Temnothorax unifasciatus, Myrmica ruginodis, Lasius emarginatus, Lasius niger, Formica cunicularia, Formica fusca a Formica rufibarbis. Po nyní prováděném odlesnění se zde ale mohou objevit některé zajímavé druhy, které v minulosti, dříve než lokalita zarostla akáty, na této původně skalní stepi nepochybně žily. Jedná se především o v Čechách mimořádně vzácného podzemního mravence Camponotus aethiops, jehož minulý a snad i nedávný výskyt v okolí zoologické zahrady se traduje mezi myrmekology. Dalšími zajímavými druhy, které by se zde časem mohly objevit, jsou Myrmica lacustris, známá v Čechách jen z Prokopského údolí a z okolí Troje nebo nehojný otrokářský mravenec amazonka (Polyergus rufescens).
V motýlí fauně se objevují druhy všeobecně hojné a plošně všude rozšířené. Menší skupinu tvoří druhy specializovanější, typické pro tento typ lokality – skalnatý křovinatý svah s fragmenty skalních stepí, s jižní až jihozápadní orientací. Zjištěn byl i výskyt několika druhů, které jsou zařazeny do Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky: dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis), lyšaj pryšcový (Hyles euphorbiae), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ostruháček jilmový (Satyrium w-album), ostruháček trnkový (Satyrium spini), ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae) a modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion). Z dalších vzácnějších druhů se zde vyskytuje otakárek fenyklový (Papilio machaon), tmavoskvrnáč trnkový (Aleucis distinctata), který se zde v silné populaci, lišejníkovec bledý (Eilema pseudocomplana), který má v Čechách pouze ojedinělé nálezy a také přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctata), který je zařazen a monitorován v programu Evropské unie Natura 2000.
Z ornitologického hlediska je zkoumaná lokalita pouze menším fragmentem ve velmi specifickém prostředí zoologické zahrady, které je díky extrémní potravní nabídce (okrasné dřeviny, zbytky potravy ve výbězích atp.) a heterogenitě prostředí (mozaika nejrůznějších výběhů, ploch s parkovou údržbou i ploch s divokou vegetací) pro ptáky velmi lákavé. Kromě běžných druhů křovinných porostů, jako jsou pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), budníček menší (Phylloscopus collybita), či červenka obecná (Erithacus rubecula), zde tak můžeme běžně vidět i druhy vázané například na výsadby jehličnatých dřevin v okolí lokality. Jedná se zejména o králíčka obecného (Regulusregulus), sýkoru parukářku (Lophophanes cristatus), či sýkoru uhelníčka (Periparus ater). Z chráněných druhů ptáků zde byli zastiženi kavka obecná (Corvus monedula) a rorýs obecný (Apus apus).
V letech 1976 – 1984 se zde hojně vyskytovala myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), méně početní byli norník rudý (Clethrionomys glareolus) a bělozubka šedá (Crocidura suaveolens), ojediněle, nejspíš jen jako migrující, se zde během letních měsíců podařilo zastihnout myš domácí (Mus musculus). Na úpatí skalního masivu byla také zaznamenána občasná přítomnost potkana (Rattus norvegicus).Vzhledem k současnému charakteru toho území nelze očekávat, že by se tato druhová skladba příliš změnila.
Autor textu (podle více autorů) a fotografií: Daniel Hrčka
Publikováno dne 31.1.2013.
Na projekt „Komplexní přírodovědný průzkum navržené přírodní památky Skály v ZOO“ finančně přispělo Hlavního města Praha.
Poslat emailem
