Evropsky významná lokalita Rudné (navržená k vyhlášení v kategorii přírodní památka) se nachází v horském údolí, v pramenné oblasti Rudenského potoka. Nachází se 5 km severozápadně od města Nejdek, resp. mezi Nejdkem a Přebuzí. Typickým obrázkem území je roztroušená venkovská zástavba, které dominuje centrální část obce s kostelíkem. Středem území (v severozápadním směru) prochází hlavní silnice na Přebuz, která současně rozděluje potok na dvě hlavní ramena. V severní části je součástí přírodního parku jelení vrch, v jižní části potom přírodního parku Přebuz. Údolí je ohraničeno několika výraznějšími vrchy – Křovitá stráň (828 m), Havraní vrch (841 m), Vysoký vrch (882 m), Chaloupecký vrch (899 m), Rudenský Špičák (926 m) a Díže (919 m).
Hlavním předmětem ochrany jsou zejména druhově pestrá společenstva horských trojštětových luk jak na svazích, tak v údolích, nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště a z lesních stanovišť podmáčené a rašelinné smrčiny.
Plošně největší část zaujímají horské trojštětové louky. Jedná se nejčastěji o pravidelně kosené louky mimo podmáčený terén pramenných částí potoků. Přestože jsou druhově bohaté, jedná se zpravidla o monotónní porosty několika málo druhů, mezi kterými se s větší frekvencí objevuje lipnice Chaixova (Poa chaixii), kostřava červená (Festuca rubra agg.), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), psineček tenký (Agrostiscapillaris), hadí mord větší (Bistorta major), kakost lesní (Geranium sylvaticum), zvonečník černý (Phyteuma nigrum), silenka dvoudomá (Silenedioica) nebo řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri). Významný je v tomto společenstvu výskyt koprníku štětinolistého (Meumathamanticum), který je na těchto loukách hojně až obecně rozšířený (v Krušných horách končí jeho východní hranice rozšíření).
V místech pramenišť Rudenského potoka se objevují společenstva nevápnitých mechových slatinišť a přechodových rašelinišť s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů, zejména vitální populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), rosnatek (Drosera rotundifolia) a dalších druhů.
Nevápnitá mechová slatiniště Jsou vesměs dobře zachovalá, jejich existence je podmíněna vysokou hladinou vody. Bohatě je vyvinuto mechové patro s rašeliníky. Z cévnatých rostlin jsou častěji zastoupeny ostřice, zejména ostřice obecná (Carex nigra), ostřice šedavá (Carex canescens), dále klikva (Oxycoccus palustris), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a často také violka bahenní (Viola palustris). Bohaté porosty na rašeliníku vytváří lokálně rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).
Přechodová rašeliniště jsou pěkně vyvinuta v místech s hojným zastoupením nízkých ostřic, zejména ostřice obecné (Carex nigra). Dále se vyskytuje suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) přesličky (Equisetum sylvaticum) a nezřídka také trávy, zejména ostřice červená (Festuca rubra agg.), dále také violka bahenní (Viola palustris), sítiny (Juncus effusus), klikvy (Oxycoccus palustris) a brusinky (Vaccinium myrtillus) a borůvky (Vaccinium vitis-idaea). Společenstva často zarůstají nálety křovin, zejména břízami (Betula pendula).
Na tyto společenstva (slatiniště a rašeliniště) je vázáno nejvíce ohrožených druhů v území – klikva bahenní (Oxycoccus palustris), prstnatce (Dactylorhiza majalis, D. fuchsii), rosnatky (Drosera rotundifolia) nebo kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). V území jsou poměrně hojné a například v případě prstnatců se jedná o početné populace sčítající na jedné mikrolokalitě až tisícovku exemplářů.
Předmětem ochrany jsou také lesní společenstva podmáčených a rašelinných smrčin. Jejich charakter je v území značně variabilní a pohybuje se jak od typicky zamokřených smrkových lesů s rašeliníky až po vlhké lesy protkané odvodňovacími kanály, které lze mezi podmáčené smrčiny zařadit snad pouze podle složení bylinného podrostu. V prvním případě se jedná o lesy, které mají často návaznost na přechodová rašeliniště a třasoviště, i když to nemusí být podmínkou. V nejtypičtější podobě jsou rašelinné smrčiny vyvinuty v okolí rašelinných ploch, kde zpravidla silně dominuje rašeliník (Sphagnum sp.), v keřovém patře je hojně zastoupen smrk (Picea abies juv.) a ve světlejších porostech vzácně i břízy (Betulapendula, B. pubescens). Nezřídka smrky nedosahují takových rozměrů, jsou rozvolněné nebo naopak vytvářejí hustý zápoj. V bylinném patře dominují častěji třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), s menší frekvencí ostřice šedavá (Carex canescens), ostřice ježatá (Carex echinata), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia juv.), sítina rozkladitá (Juncus effusus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea).
V případě podmáčených smrčin figurují v bylinném podrostu často mechy – nejčastěji Polytrichum commune, dále přesličky (Equisetumsylvaticum) a kapradiny (Dryopteris dilatata), z dalších druhů bika chlupatá (Luzula pilosa), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), brusinky (Vaccinium vitis-idaea) a další.
Poměrně cenná jsou společenstva lučních pramenišť se zdrojovkou potoční (Montia hallii), která vytváří často velké souvislé porosty. Velmi dobře jsou zachovalá společenstva vlhkých pcháčových luk a tužebníkových lad, která nezřídka na rašeliništní plochy navazují.
Ze vzácnějších rostlinných druhů byly zjištěny prha arnika (Arnica montana), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), koprník štětinolistý (Meumathamanticum), zdrojovka potoční (Montia hallii), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), zvonečník černý (Phyteuma nigrum) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica).
Z entomologického pohledu je území zajímavé hlavně kolekcí sarančí, v němž lze nalézt všechny druhy pahorkatin a zejména téměř kompletní horskou faunu Krušných hor. Vzácně se objevuje saranče Chorthippus vagans, zaznamenána byla zelená forma kobylky hnědé (Decticus verrucivorus), menší početnosti dosahuje kobylka zelená (Tettigonia viridissima) a kobylka zpěvná (Tettigonia cantans).
Početní jsou rovněž blanokřídlí a motýli. Potvrzen byl výskyt 8 druhů čmeláků, mezi jinými čmelák skalní (Bombus lapidarius), čmelák mechový (Bombus muscorum), čmelák luční (Bombus pratorum) nebo pačmelák cizopasný (Bombus rupestris).
Z ohrožených druhů motýlů v území žije žluťásek borůvkový (Colias palaeno), z dalších druhů ojediněle ohniváček modrolemý (Lycaenahippothoe), babočka osiková (Nymphalis antiopa), martináček habrový (Saturnia pavonia) nebo soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola). Naopak broučí fauna je poměrně chudá, s výjimkou tesaříků, kde je opět zastoupena většina horských a pohorských druhů regionu.
Hojně se objevují obojživelníci – ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a plazi – slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a vzácně také zmije obecná (Vipera berus).
V území byl zaznamenán výskyt celkem 40 druhů ptáků. Mezi zjištěnými jsou 2 ohrožené druhy: bekasina otavní (Gallinago gallinago) a včelojed lesní (Pernis apivorus), dále 3 zranitelné druhy: jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krkavec velký (Corvus corax), rorýs obecný (Apus apus) a téměř ohrožený druh jiřička obecná (Delichon urbica). Zdejší podmáčené louky poskytují bekasině otavní (Gallinago gallinago) dobré životní podmínky. Výskyt včelojeda lesního (Pernis apivorus) ve zdejší lokalitě je pouze průlet, lokalita není jeho hnízdištěm. Oproti tomu jestřáb lesní (Accipiter gentilis) má v okolních jehličnatých lesích dobré hnízdní podmínky, patrně však mimo tuto lokalitu. Výskyt krkavce velkého (Corvuscorax) je patrně stejný jako v případě včelojeda lesního. Rorýs obecný (Apus apus) se zde vyskytuje pouze za účelem sběru potravy. Jiřička obecná (Delichon urbica) místy hnízdí. Z ornitologického hlediska lze území navrženého chráněného území označit za zajímavé. Podmáčené louky poskytují útočiště řadě druhů.
Seznam druhů cévnatých rostlin nalezených v přírodní památce v roce 2011:
Poslat emailem
