Území přírodní památky Sovice u Brzánek je poměrně dobře známou lokalitou teplomilné vegetace (resp. „svahy vrchu Sovice“). Nachází se přibližně 3 km severovýchodně od Roudnice nad Labem, při severovýchodním okraji obce Brzánky, na pravém břehu Labe. Vlastní chráněné území leží na poměrně prudkém svahu s rozsáhlými nátržemi, které obnažují světle zbarvené podloží. Příkrý, jihovýchodně orientovaný svah, není v současnosti nijak využíván, část byla nevhodně zalesněna borovicí černou (Pinus nigra), další část zarůstá keři (Cornus sanguinea, Prunus spinosa a další).
Z historických materiálů a z historických map vyplývá, že suché trávníky pokrývaly větší část svahů, nicméně podstatná část z nich zarostla vlivem sukcese nebo úmyslnou výsadbou dřevin, nejčastěji nepůvodních (akát, borovice černá). Přírodní památka tak v současné době představuje jednu z mála nelesní části svahů, kam se mohla uchýlit řada vzácných a ohrožených druhů, typických pro suché trávníky výslunných svahů.
Z těch nejvzácnějších to jsou čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), pryšec sivý pravý (Euphorbia seguieriana subsp. seguieriana), devaterník šedý (Helianthemum canum), len žlutý (Linum flavum), sasanka lesní (Anemone sylvestris), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), pelyněk pontický (Artemisia pontica), hvězdnice chlumní (Aster amellus), len tenkolistý (Linum tenuifolium), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), hlaváč šedavý (Scabiosa canescens), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) a kavyl Ivanův (Stipa pennata).
Často se jedná o ojedinělé nálezy nebo jeden z mála výskytů v Podřipské tabuli. Týká se to především lnu žlutého (Linum flavum; jediný výskyt), pelyňku pontického (Artemisia pontica; jeden ze dvou výskytů) a pryšce sivého (Euphorbia seguieriana; první nález).
Charakter současné vegetace do značné míry odráží její bývalé využití. Podle císařských povinných otisků stabilního katastru Čech, Moravy a Slezska z let 1824-1843 bylo území dnešní přírodní památky využíváno k pastvě. Přestože historické letecké snímky od roku 1938 příliš o tehdejším využití nevypovídají, je zřejmé, že minimálně ještě v 50. letech 20. století bylo celé území odlesněné a obklopené sady.
Plošně nejrozsáhlejším typem vegetace jsou širokolisté suché trávníky svazu Bromion erecti. Mezi jinými se v tomto společenstvu z běžnějších druhů vyskytuje třeslice prostřední (Briza media), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), chrpa luční (Centaurea jacea), máčka ladní (Eryngium campestre), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), krvavec menší (Sanguisorba minor), čičorka pestrá (Securigera varia) nebo jehlice trnitá (Ononis spinosa). Ze vzácnějších to je černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), len tenkolistý (Linum tenuifolium), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) a další.
Ve východní části (na východně orientovaném svahu) je velmi vzácně zastoupeno společenstvo pěchavových trávníků svazu Diantho lumnitzeri–Seslerion, konkrétně asociace suchých hercynských pěchavových trávníků asociace Carici humilis-Seslerietum caeruleae. Dominantním druhem je pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea) s menší pokryvností devaterníku šedého (Helianthemum canum), ostřice nízké (Carex humilis) s příměsí dalších druhů, jako je sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum), pupava obecná (Carlina vulgaris), šalvěj hajní (Salvia nemorosa), mochna písečná (Potentilla arenaria) a další druhy, které jsou vesměs součástí okolních společenstev a do pěchavových trávníků zasahují jen okrajově.
Návěje eolické spraše ve vrchních partiích lokality podmiňují také existenci poněkud odlišnější vegetace charakteru kavylových stepí zařaditelných mezi úzkolisté suché trávníky svazu Festucion valesiacae. Výskyt této vegetace je však v rámci lokality pouze okrajový. Zvláště dobře je vyvinuto v severovýchodní části území. V tomto společenstvu byly zaznamenány kostřava walliská (Festuca valesiaca), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), rýt žlutý (Reseda lutea), kavyl Ivanův (Stipa pennata), máčka ladní (Eryngium campestre), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a některé další druhy.
Zejména západní část přírodní památky lze zařadit mezi vysoké mezofilní a xerofilní křoviny svazu. Vyskytuje se zde svída krvavá (Cornus sanguinea), v menší míře hlohy (Crataegus sp.), lísky (Corylus avellana), ptačí zob (Ligustrum vulgare), trnky (Prunus spinosa) a růže (Rosa sp.). Východní části přírodní památky byla nevhodně zalesněna borovicí černou (Pinus nigra). Naštěstí tato výsadba není souvislá a ve světlinách a při jejích okrajích se vyskytuje opět teplomilná vegetace.
Seznam druhů nalezených v evropsky významné lokalitě (přírodní památce) v roce 2010:
Poslat emailem
