Tento příspěvek byl přečten2362krát!
Syn.: Chenopodium foetidum Lam., Chenopodium olidum Fl. Londin
Čel.: Chenopodiaceae Vent. – merlíkovité
Popis: Jednoletá, šedo až bílozelená, po metylaminu nepříjemně páchnoucí bylina, pomoučená, tedy porostlá drobnými měchýřkovitými chlupy. Lodyha je plazivá až vystoupavá, jen zřídka vzpřímená, vysoká 5-40 cm, větvená. Listy jsou střídavé, jen dolní někdy vztřícné, řapíkaté, na rubu silně pomoučené, víceméně stejnotvaré, čepele jsou nesouměrné, vejčité, kosníkovité, kosočtverečné nebo až eliptické, většinou celokrajné, jen zřídka s jedním zubem. Květenstvím je krátký bezlistý lichoklas složený z klubíček. Květy jsou oboupohlavné, pomoučené, s pětičetným okvětím asi do poloviny srostlým a okvětními lístky s úzkým zeleným kýlem. Nažky jsou kulovité až mírně zploštělé, vodorovně uložené, na obvodu slabě kýlnaté s černým hladkým osemením. Kvete od května do září.
Záměny: Patří mezi poznatelné druhy, vyznačuje se poléhavým růstem, nápadným odporným zápachem a drobnými víceméně celokrajnými listy. Podobné listy má druh Chenopodium sosnowskyi, který snad u nás dosud nebyl nalezen.
Ekologie: Roste na místech ovlivněných člověkem, na návsích, u pat zdí a plotů, na okrajích chodníků a cest, na nádražích, vyhledává živné půdy s vysokým obsahem dusíkatých látek (např. na místech s pravidelným přísunem močůvky či kuřinců). Pro svůj nízký růst není tolik poškozován sečením trávníků.
Rozšíření v České republice: Dříve rostl roztroušeně v teplých oblastech jako archeofyt, zvláště na Žatecku, v Českém středohoří, v okolí Prahy, v Polabí, na Brněnsku, na jižní a jihovýchodní Moravě, zřetelně ale ustoupil.
Celkové rozšíření: Roste v mírném pásu Evropy a Asie až po Pamír. Byl zavlečen do Ameriky, do Austrálie, na Nový Zéland.
Ohrožení: Patří k silně ohroženým druhům květeny ČR (C2t), na Slovensku je řazen k druhům zranitelným.
Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Publikováno dne 15.11.2014.
Fotografováno na hradě Házmburk, dne 28.9.2014.