Čeleď: Polygalaceae Hoffmanns. et Link – vítodovité
Popis: Nízký stálezelený polokeř s dřevnatějícími, obvykle větvenými lodyhami dlouhými 10–25 cm. Výhonky jsou vystoupavé až poléhavé. Listy jsou střídavé, čepele jsou eliptického tvaru, 1,5–3 cm dlouhé, celokrajné, kožovité, svrchu tmavozelené, naspodu světlezelené. Květy jsou vonné, dosti velké, na krátkých stopkách, vyrůstají po 1–3, listeny i listence jsou vyvinuty. Kalich je pětičetný, tři vnější kališní lístky jsou drobné, dva vnější, zvané křídla jsou zveličené, obkopinaté a vzhůru směřující, bledě žluté, vzácně červené. Koruna je složena jen ze tří lístků, je do poloviny srostlá v trubku, dolní cíp je zakončen baňkovitým přívěskem s laločnatým výrůstkem. Barva koruny je zprvu žlutá, později červenající až hnědnoucí, někdy je přívěsek nebo celá koruna cihlově červená. Plodem je smáčklá obvejčitá tobolka, semena jsou tmavě hnědá, s masíčkem. U nás kvete převážně v květnu.
Záměny: Za květu nápadný, obtížně zaměnitelný druh. Listy ovšem připomínají poněkud brusinku (Vaccinium vitis-idaea).
Ekologie: Roste především ve světlých lesích, zvláště v borech, jak reliktních, tak druhotných, ale také v doubravách, dále na vřesovištích, na skalnatých místech, nevyhýbá se ani stanovištím vytvořeným člověkem, jako jsou okraje lesních cest. Půdy vyhledává spíše zásaditější, roste též na ultrabazických horninách.
Rozšíření v České republice: Roste na vhodných stanovištích na západě Čech, na sever po České středohoří, na jihovýchodě po povodí Blanice, východní hranici tvoří zhruba tok Vltavy. U nás se vyskytuje spíše jen roztroušeně, především ve středních polohách.
Celkové rozšíření: Roste v jižní a střední Evropě, v Alpách, Apeninách, Dinaridech a v severním Předalpí (Bavorsko, západ Čech).
Poslat emailem
