Tento příspěvek byl přečten640krát!

Syn.: Omalotheca supina (L.) DC.
Čel
.: Asteraceae – hvězdnicovité

Gnaphalium supinum

Popis: Vytrvalé, 2-12 cm vys. běloplstnaté byliny s hustě plazivým a hustě trsnatým válcovitým oddenkem s četnými nekvetoucími výběžky. Lodyhy přímé, tenké, nevětvené, řídce olistěné. Listy po obou stranách bělovlnaté, zřídka přitiskle chlupaté, přisedlé. Dolní listy vytrvávající v přízemní růžici, čárkovitě až úzce kopinaté, podlouhlé, krátce zašpičatělé a jednožilné, 0,8-1,5 cm dl. a 1-2 mm šir., lodyžní listy čárkovité až podlouhlé, často dlouze zašpičatělé, 1,0-2,2 cm dl. a 1-2 mm šir., Listeny čárkovité, 0,5 cm dl. a 1 mm šir. Úbory krátce stopkaté, 5-6 mm dl. a 6-7 mm šir., po 2-6(-8), ve vrcholovém hroznu, zřídka stažené v krátké strboulovité květenství. Zákrov 2řadý, šir. zvonkovitý, po odkvětu často hvězdovitě rozestálý. Zákrovní listeny eliptické až podlouhle vejčité, světle hnědé, lysé, jen vnější na bázi vlnaté, vnější o 1/2-1/3 kratší než vnitřní. Květy bělavé nebo nazelenalé, v hor. části nahnědlé, vnitřní oboupohlavné, 3,0-3,5 mm dl. a 0,5-1,0 mm šir., po 10-15, šir. trubkovité, vnější samičí, 3 mm dl., po 20-30, úzce trubkovité nebo vláknité. Chmýr jednořadý, 3,0-3,5 mm dl., se štětinami chmýru volnými a jednotlivě nebo po částech opadavými. Nažky oválné nebo podlouhlé, 1,5-2,0 mm dl. a 0,3-0,4 mm šir., chlupaté. Kvete od července do září.

protěž nízká

Variabilita: Variabilita postihuje především výšku rostlin, počet úborů a jejich uspořádání, méně již odění listů, velikost a odění nažek. V celém svém areálu se G. supinum chová jako druh velmi polymorfní a v souvislosti s tím je rozlišováno několik vnitrodruhových jednotek: jako f. fuscum (Scop.) Gaudin jsou označovány rostliny s četnými úbory v hroznovitém květenství. Naproti tomu var. subacaule Wahlenb. zahrnují rostliny s jedním úborem nebo s několika úbory (téměř přisedlými) a s lodyhou velmi zkrácenou. Taxonomická hodnota těchto jednotek je značně sporná i vzhledem k poměrně vysoké variabilitě i uvnitř populací a vyžaduje podrobnější studium v celém svém areálu.

Ekologie: Alpinské louky a pastviny, zde především v nezapojených porostech (často na okrajích cest), také na travnatých a kamenitých holích, sněhových výležiscích ledovcových karů, na sněžných políčcích, prameništích, zpevněných drolinách, kamenitých sutích a ve vyfukovaných skalních štěrbinách. Půdy vlhké, bohaté na živiny a chudé na vápník, kyselé, často zrašeliněné, humózní, písčito kamenité nebo jílovité, na silikátovém podkladu; chladnomilný a světlomilný druh rostoucí na místech 6-8 měsíců pokrytých sněhem. Je diagnostickým druhem svazu Salicion herbaceae. Méně frekventovanými společenstvy jsou horské louky svazu Nardion.

Gnaphalium supinum, protěž nízká

Rozšíření: Hory stř. a j. Evropy, s. Evropa (Island, Faerské a Britské souostroví, Skandinávie); z. Sibiř (včetně s. části Uralu), Kavkaz, pohoří stř. Asie (Pamír, Ťan-šan, Tarbagataj, Altaj); vz. v Severní Americe a v Grónsku. V České republice je svým rozšířením omezen na nejvyšší polohy Krkonoš. Nejčastějšími lokalitami v Krkonoších jsou karové oblasti subalpinského stupně, ale nevyhýbá se ani méně exponovaným místům. Ve východní části Krkonoš jej lze nalézt především v širším okolí Luční boudy: Sněžka, Obří důl, Studničná a Luční hora a Důl Bílého Labe. V západní části Krkonoš se objevuje nejčastěji v Kotelných jamách a u Labského vodopádu. Zřídka sestupuje do nižších poloh (min.: údolí Bílého Labe, 1160 m). V literatuře obecně udávané nálezy z Hrubého Jeseníku jsou mylné a nejsou doložené žádnou herbářovou položkou. Jediná bližší lokalizace se vztahuje pouze k vrchu Šerák, kde je výskyt vzhledem k ekologickým nárokům a stanovištím málo pravděpodobný i v minulosti.

Ohrožení: V České republice je řazen ke druhům kriticky ohroženým (C1), zákonem není chráněn.

Gnaphalium supinum, protěž nízká

Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.

Publikováno dne 29.3.2013.

Facebook
Facebook Pagelike Widget