Tento příspěvek byl přečten3183krát!
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Popis: Vytrvalá statná rostlina s přímou, lysou a nevětvenou lodyhou, vysokou 30-160 cm. Lodyžní listy srdčité, směrem ke květenství až kopinaté, na okraji zubaté. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, ledvinité až trojúhle srdčité. Žlutokvěté úbory vytvářejí listenatý hrozen. Jednotlivé úbory dosahují v průměru 2-3 cm, mají jednořadý zákrov a bezplevkaté lůžko. Květy jazykovité samičí, v počtu 8-10, květy terče oboupohlavné, s trubkovitou korunou a ve větším množství. Nažky s jednořadým jednoduchým chmýrem, válcovité. Kvete od července do srpna.
Ohrožení a ochrana: Mezi závažná ohrožení patří zejména zarůstání dřevinami a změna vodních poměrů. Možné ohrožení může spočívat i v šíření expanzivních druhů.
Ekologie: Roste v mokřadech, rašeliništích, mokrých ostřicových loukách, na slatinách, řídkých rákosinách a bažinatých olšinách. Vyžaduje vysokou hladinu spodní vody (často je uváděné optimum s vodou trvale na úrovni povrchu půdy nebo těsně pod ní) a dostatečné množství světla (zástin keřů a stromů potlačuje vzrůst a omezuje její kvetení).
Rozšíření v České republice: Druh je znám na několika lokalitách v severních Čechách: v nivě řeky Bělé mezi Bělou pod Bezdězem a Bakovem nad Jizerou (chráněna v národních přírodních památkách Rečkov a Klokočka) a mezi Jestřebím a Starými Splavy (chráněna v přírodní rezervaci Sluneční dvůr). V roce 1984 byl nalezen také na Šumavě, u obce Otice, na břehu rybníka Olšina. Zda je i na této lokalitě popelivka sibiřská původní nebylo doposud uspokojivě vysvětleno (nejspíše však jde o druhotný výskyt). Na některých místech byla prokazatelně záměrně vysazována, i v rámci záchranného přesazování (např. Radvance u Nového Boru, v údolí Haltýře v Praze-Troji, u Kladské ve Slavkovském lese, ale i mnohde jinde). Na Slovensku je známa především při úpatí Braniska u obce Lipovce a ze Slovenského ráje.
Celkové rozšíření: Eurasijský druh mírného pásma s rozsáhlým areálem od severovýchodní Evropy přes celou Sibiř až do Japonska a Číny. Izolované výskyty se nacházejí v Zakavkazsku a na Kavkaze. Reliktní charakter mají lokality v Rumunsku, Maďarsku, Chorvatsku, Bulharsku (pohoří Pirin), Rakousku (s pochybnostmi o původnosti), v České a Slovenské republice, Polsku a nejvíce na západ ve střední a jižní Francii.
Ohrožení: Jde o jeden z nejvzácnějších druhů na území České republiky, dochovaný jako relikt z preboreálu (nejranějšího postglaciálu). Její význam však spočívá spíše v reliktnosti výskytu, sledováním a okolnostmi jejího objevení. Na vlastních lokalitách roste v množství mnoha tisícovek jedinců (na rozdíl od jiných lokalit střední a západní Evropy). U nás je zařazen ke kriticky ohroženým druhům (C1b), ve stejné kategorii chráněn zákonem (§1), je také v Úmluvě o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva ve znění z roku 1998, část A, příloha I.), je uveden v příloze II. ve Směrnicích Rady evropských společenství 92/43/EEC/1992 (v soustavě Natura 2000, není uveden mezi prioritními druhy).
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka
Publikováno dne 28.3.2013.
Poznámka: na květu popelivky sibiřské je vyfotografována samička tesaříka černošpičkého – Stenurella melanura (Linnaeus, 1758).
Fotografie byly publikovány také v knize Atlas druhov európskeho významu pre územia Natura 2000 na Slovensku, vydalo nakladatelství Slovart v roce 2011.