Tento příspěvek byl přečten2144krát!
Syn.: Potamogeton purpurascens Seidl ex J. Presl et C. Presl, Potamogeton rufescens Schrad. ex Cham., Buccaferrea rufescens (Schrad.) Bubani, Potamogeton alpinonatans F.W.Schultz, Potamogeton annulatus Bellardi, Potamogeton casparii Weyl, Potamogeton microstachys Wolfg., Potamogeton montanensis Gand., Potamogeton nigrescens Fr., Potamogeton obrutus Alph.Wood., Potamogeton obscurus DC, Potamogeton obtusus Ducros ex Gaud., Potamogeton rigidus Wolfg., Potamogeton semipellucidus W.D.J.Koch & Ziz, Potamogeton stylatus Hagstr., Potamogeton thomasii A.Benn.
Čeleď: Potamogetonaceae Dumort. – rdestovité
Popis: Bylina s vytrvalým oddenkem a jednoletými lodyhami, nevytvářející turiony. Lodyha je dlouhá až 130cm, vždy jednoduchá, někdy s krátkými bezlistými výběžky (stolony), zelená až bledě červenohnědá, na uzlinách bez žlázek, oblá, víceméně přímá. Listy jsou dvojí, ponořené jsou přisedlé, bledě červenohnědé nebo bledě až sytě zelené, často s rezavým nádechem, celokrajné, někdy mírně zvlněné, úzce kopinaté až podlouhlé, asi 4-11 krát delší než širší, jemné a měkké, na vrcholu tupé nebo až do špičky zúžené, 10-25 mm široké, s 9-17 podélnými žilkami a četnými anastomózami. Plovoucí listy jsou za květu většinou vyvinuté, jsou řapíkaté, s čepelí mírně kožovitou, podlouhlou, obkopinatou až obvejčitou, 42-90 mm dlouhou a 8-27 mm širokou, na bázi úzce klínovitou, plynule přecházející v řapík, s 9-19 podélnými žilkami a s četnými, málo zřetelnými anastomózami. Barva čepele je žlutozelená až živě zelená nebo tmavozelená, většinou s růžovým nebo hnědým nádechem. Řapík je zdéli 0,1-0,8 délek čepele, palisty na straně odvrácené od listu jsou nesrostlé, postupně odumírající, dlouhé 18-40 mm. Květenstvím jsou husté, válcovité, mnohokvěté, 15-40 mm dlouhé klasy. Květy jsou drobné, se čtyřmi světle zelenými až bledě červenohnědými okvětními lístky a gyneceem nejčastěji ze 4 volných plodolistů. Nažky jsou elipsoidní, po stranách vypouklé, 2,7-3,8 mm dlouhé, se zobánkem mnohem kratším než je tělo nažky. Kvete od června do srpna.
Záměny: Rozlišování rdestů je obvykle nesnadné, je vhodné hodnotit celé, dobře vyvinuté jedince. Rdest alpský (Potamogeton alpinus) je možno zaměnit za rdest trávolistý (P. gramineus), jež má také přisedlé ponořené listy. Ty jsou ale zpravidla sedmižilné a zřetelně užší, navíc jsou na okraji velmi jemně pilovité. Rdest trávolistý má též často větvenou lodyhu. Rdest zbarvený (P. coloratus) má plovoucí listy nápadně tenké, blanité a průsvitné, alespoň některé ponořené listy jsou řapíkaté a nažky jsou nápadně malé. Rdest dlouholistý (P. praelongus) je dnes velmi vzácný, nikdy netvoří plovoucí listy a vrcholy ponořených listů jsou výrazně kápovité, lodyhu mívá klikatě zprohýbanou. Rdest rdesnolistý (P. polygonifolius) má řapíkaté ponořené listy a plovoucí listy mají dlouhé řapíky, stejně tak rdest uzlinatý (P. nodosus). Rdest prorostlý (P. perfoliatus) má báze listů široce objímavé, jen 1,1-3,7 krát delší než široké, nikoli nanejvýše poloobjímavé a zřetelně protáhlého tvaru; též netvoří plovoucí listy. Rdest světlý (P. lucens) má široké velké listy s krátkým řapíkem, výhradně ponořené. Potíže též pochopitelně mohou dělat kříženci.
Ekologie: Roste ponořený ve vodách čistých, chladnějších, stojatých až rychle proudících, oligotrofních až mezotrofních nebo dystrofních, minerálně chudých, zpravidla v hloubce 10-130 cm s dnem rašelinným nebo pokrytým sapropelem, štěrkem či kamením. Nalézán je v tůňkách v mokřadech, v rybnících, v místech zatopených po těžbě surovin (po těžbě písku, zeminy, rašeliny, uhlí, nepohrdne ani kaolinovými jezírky), v mrtvých říčních ramenech, v odvodňovacích příkopech, v potocích a říčkách, převážně horských a podhorských, zřídka nížinných.
Rozšíření v České republice: Roste především ve středních polohách západních, severních a jižních Čech a Českomoravské vrchoviny, nezřídka vystupuje do hor, v nížinách byl vždy spíše vzácný, stejně jako na Moravě, kam zasahuje z Českomoravké vrchoviny. Silně ustoupil vlivem eutrofizace vod.
Celkové rozšíření: Roste v chladnějších oblastech severní polokoule, především na severu Evropy, na jih zasahuje do Pyrenejí, Alp a hor Balkánu. V Asii roste hlavně na Sibiři, zasahuje ale až na Čukotku a Kamčatku, roste též na severu severní Ameriky a v Grónsku.
Ohrožení: Patří k silně ohroženým druhům květeny ČR (C2b), ve stejné kategorii je chráněn zákonem (§2), na Slovensku je řazen mezi druhy kriticky ohrožené a též je chráněn zákonem.
Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Publikováno dne 18.1.2016.
Fotografováno na Sorgenu, dne 8.9.2015.