Třešeň křovitá (Rosaceae Juss. – růžovité) je vzácný druh rozšířený v některých chráněných územích Prahy, a to nezřídka jen jednotlivými keři. Aktuální výskyty se vztahují k chráněným územím Bránické skály, Cikánka, Dolní Šárka, Housle, Klapice, Lochkovský profil, Opukový lom u Přední kopaniny, Podhoří, Radotínské skály, Radotínské údolí, Sedlecké skály a Zmrzlík. V Chuchelském háji byl naposledy pozorován L. Čelakovským v druhé polovině 19. století. Konkrétně v Bránických skalách je znám jediný keř na vrcholu Školního vrchu, v Podhoří roste několik málo keřů v jižní části a na porfyritové žíle v severní části přírodní rezervace.
Rozšíření na území České republiky: Zejména v teplých územích České republiky – ve středních a severozápadních Čechách (od Doupovské pahorkatiny a Pokrušnohorské pánve přes Český kras, Dolní Povltaví a Dolní Pojizeří až po povodí Cidliny) a na střední a jižní Moravě (Znojemsko-brněnská pahorkatina až po západní část Bílých Karpat a Hanou). Okraje areálu zasahují až do mírně chladnějších oblastí, např. na Plzeňsko, k Českému Krumlovu, do Křivoklátska, na Moravské podhůří Vysočiny (do okolí Třebíče a Náměště nad Oslavou) nebo na Drahanskou vrchovinu. Zejména na Moravě, v mírně chladnějších oblastech, jsou častí kříženci s višní obecnou (Prunus cerasus). Tito kříženci mohou být časem hojnější než původné druh třešeň křovitá.
Celkový areál rozšíření: Submediteránní druh rozšířený ve střední Evropě, v severních oblastech Balkánského poloostrova a odtud až do Střední Asie. Několik izolovaných výskytů je známo ještě na Kavkaze a v Malé Asii.
Ekologie: Stanovištěm třešně křovité jsou výslunné skalnaté a křovinaté stráně, lesní lemy, lesostepi, suché meze nebo např. okraje polí. Je diagnostickým druhem svazu Prunion spinosae, tj. společenstva nízkých xerofilních křovin a keřových lesních plášťů teplých oblastí, často na kontaktu s teplomilnými doubravami nebo jako jejich náhradní společenstva. Podkladem bývají často vápence, čediče nebo opuky. I v Praze ji častěji najdeme na bazičtějším podkladu, na kyselých horninách se koncentruje např. na porfyritové žíly (Podhoří). Půdy bývají mělké, výhřevné, vápenité, kamenité i hlinité (spraše).
Ohrožení a ochrana: Třešeň křovitá patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2t), zákonem není chráněna. Téměř vymizela kvůli hybridizaci s pěstovanými druhy rodu Prunus a měla by být proto zařazena spíše do kategorie kriticky ohrožených (C1). Na svých lokalitách postupně mizí nebo se počet jedinců výrazně snižuje. Četné lokality se nacházejí v chráněných územích nebo jsou chráněny jiným způsobem, např. jako významné krajinné prvky. Vzhledem ke své vzácnosti by měl být její výskyt pravidelně monitorován a přitom zjišťována početnost populací. V některých případech může být ohrožena i přílišnou aktivitou ochránců přírody – třešeň křovitá se v mnoha případech vyskytuje na stepních stráních, které jsou ohroženy zarůstáním křovin a právě redukce a odstraňování keřů zde bývá jednou z častých forem péče o území. Není úplně vyloučeno, že řada lokalit zanikla i tímto způsobem (zejména v některých fázích vývoje může být třešeň křovitá zaměnitelná za trnku nebo jiný druh keře). Jako světlomilný druh je sama ohrožována zarůstáním dalšími keři, jako je trnka (Prunus spinosa) nebo mahalebka (Prunus mahaleb).
Ohrožení na území Prahy: Na území Prahy je třešeň křovitá vázána hlavně na stepní biotopy v chráněných územích. Její ohrožení spočívá jak v nedostatečné péči (zarůstání konkurenčně silnějších keřů, jako je trnka nebo mahalebka), tak i v přehnané péči (plošná redukce keřů, při které není třešeň křovitá rozeznávána od jiných druhů keřů). Nepochybně i v Praze bude ohrožena křížením s příbuznou třešní višní (Prunus cerasus). Ohrožení spočívá také v přímé destrukci (lomy, rozvoj městských čtvrtí, výstavba komunikací atp.).
Možnosti záměny, příbuzné druhy: Velmi snadno zaměnitelný druh za jiné zástupce rodu Prunus. Nejlépe určitelná je v době plodu, kdy je nápadná drobnými červenými plody velkými maximálně do 1 cm. V jiném období je třeba věnovat pozornost dalším znakům. Oproti třešni višni (Prunus cerasus), se kterou se kříží, ji odlišují menší listy (různě velké, na brachyblastech do 3,5 cm, na dlouhých větvích do 5 cm), které jsou na rubu lysé, řapík listu má bez žláznatých bradavek. Trnky (Prunus spinosa) mají větve s trny (kolci) a modré plody, při porovnání listů jsou její listy tmavěji zelené.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 10.4.2013.
Fotografováno ve dnech 24. 4. 2008, 19. 6. 2007 (Podhoří) a 8. 6. 2007 (Bílé stráně v Českém středohoří).
Na projekt „Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy“, finančně přispělo Hlavní město Praha.
Poslat emailem
