Tento příspěvek byl přečten2463krát!
Rozrazil trojlaločný (Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité) je u nás považován za archeofyt, je řazen do skupiny teplomilných plevelů a stejně jako řada podobných druhů se dnes vyskytuje již jen vzácně. Ačkoliv je řazen do teplomilných plevelných společenstev svazu Caucalidion lappulae, zdá se, že v Praze bývá nalézán málem výhradně na polopřirozených či dokonce přirozených stanovištích. Byl proto nalezen hned v několika chráněných územích: PP Čimické údolí, PR Podhoří, PR Divoká Šárka, PR Radotínské údolí a PR Prokopské údolí. Jeho početnost na pražských lokalitách je obvykle malá.
Rozšíření na území České republiky: U nás se dříve vyskytoval dosti hojně, dnes je nalézán spíše vzácně, především v teplých oblastech severozápadních a středních Čech a jižní Moravy. Jinde se vyskytuje jen velmi vzácně.
Celkový areál rozšíření: Původní je snad v jihovýchodní Evropě a v Turecku. Na Balkáně a v teplejších oblastech střední Evropy je považován za archeofyt.
Ekologie: Roste na polích, mezích, na vinicích, na úhorech, na výslunných travnatých stráních, na půdách živných, často vápnitých, výhřevných.
Ohrožení a ochrana: Je zařazen mezi silně ohrožené druhy z důvodu úbytku míst výskytu (C2t), zákonem však chráněn není. Řadí se mezi takzvané vzácné plevele, jejichž možnosti ochrany jsou omezené. Jeho úbytek patrně souvisí se změnami v polním hospodaření.
Ohrožení na území Prahy: V Praze je tento druh nalézán vzácně, jeho početnost není vysoká a zaslouží si zvýšenou pozornost. V Divoké Šárce byl ověřen opakovaně na skalnatém svahu nad soutěskou, kde roste spolu s violkou skalní (Viola tricolor subsp. saxatilis), mochnou jarní (Potentilla tabernaemontani), osívkou jarní (Erophila verna) a podobnými druhy. Zde se nezdá být bezprostředně ohrožen, určité nebezpečí může představovat zarůstání lokality, neboť rozrazil laločnatý jako jednoletý druh potřebuje narušený půdní kryt.
Možnosti záměny, příbuzné druhy: Patří do skupiny druhů z okruhu rozrazilu břečťanolistého (Veronica hederifolia), jemuž je také nejpodobnější. Našemu nejhojnějšímu zástupci tohoto okruhu, rozrazilu laločnatému (V. sublobata), je již podstatně méně podobný. Rozrazil trojlaločný se vyznačuje krátkými plodními stopkami, tmavou barvou květů a drobnými chloupky na ploše kališních lístků. Od ostatních vzhledově podobných rozrazilů se dobře odliší kulovitými tobolkami a trojlaločnými listy.
Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Publikováno dne 13.10.2015.
Fotografováno v Přírodní rezervaci Divoká Šárka, v roce 2005.
Na projekt „Ohrožená pražská příroda“ finančně přispělo Hlavní město Praha.