Syn.: Cochlidiospermum praecox (All.) Opiz; Veronica acinifolia L. sensu Willd.; Veronica segetalis Pers.; Veronica viscosa Kit. ex A. Dietr.
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Popis: Jednoleté až dvouleté rostliny. Lodyha nevětvená, přímá, žláznatě pýřitá, 5–15 cm dlouhá. Listy vstřícné, dolní krátce řapíkaté, vejčité, na bázi zaokrouhlené až mělce srdčité, horní téměř přisedlé, po okraji hluboce hrubě vroubkovaně, vzácněji až peřenodílné. Květenství je vrcholový hrozen, řídký, všestranný, dolní listeny podobné listům a hustě chlupaté a žláznaté, květní stopky zdéli listenů, kališní cípy podlouhlé až podlouhle vejčité, kališní ušty 4, koruna 3–5 mm v průměru, sytě modrá. Tobolky obvejčité, žláznatě pýřité, zářez mělký, plochý, čnělka za plodu rovná, nitkovitá, až 2 mm dlouhá, mnohem delší než zářez.
Záměny: Podobný rozrazil rolní (Veronica arvensis) má čepele horních listů pouze mělce vroubkované, nikoliv hrubě vroubkované, plodní stopky dosahují maximálně zdéli poloviny kalicha a jsou pouze do 2 mm dlouhé (u V. praecox 5–10 mm dlouhé), tobolky nejsou na ploše žláznatě chlupaté. Další podobné jarní druhy – rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) a rozrazil jarní (Veronica verna) mají horní listy peřenodílné až dlanitodílné.
Ekologie: Výslunné travnaté a skalnaté stráně, náspy cest, meze, úhory, pole, vápnomilný druh (preferuje vápnité podklady či bazické vyvřeliny).
Rozšíření v České republice: Roztroušeně v teplých oblastech severozápadních a středních Čechách a na jižní Moravě, jinde vzácně.
Celkové rozšíření: Centrum výskytu se nachází ve střední a jižní Evropě, od Španělska po jižní Ukrajinu, na severu zasahuje do jižního Švédska, dále na Kavkazu a v horách severozápadní Afriky.
Poslat emailem
