Syn.: Malva althaeaE. H. L. Krause, Malva officinalis(L.) Schimp. et Spenn.
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité
Popis: Vytrvalá, sametově chlupatá bylina vysoká 70-180 cm, trsnatá se ztlustlými kořeny. Lodyhy jsou přímé, listnaté, hustě svazčitě chlupaté, s krátkými postranními větvemi. Listy jsou řapíkaté, hustě plstnatě chlupaté, řapíky jsou kratší než čepel, palisty jsou záhy opadavé. Čepele dolních listů jsou 3-5laločné, horních listů špičatě vejčité, slabě 3-5laločné. Květy o velikosti do 3 cm v průměru vyrůstají na konci lodyhy v hroznovitém květenství a po 2-4 v paždí listů, jsou pětičetné, na různě dlouhých, hustě chlupatých stopkách. Kalíšek je tvořen 8-10 úzce kopinatými až čárkovitými lístky, nanejvýš při bázi srostlými. Kalich je srostlý do necelé poloviny, je hustě chlupatý s trojúhelníkovitými cípy přitisklými k plodu. Korunní lístky jsou světle růžové až světle nafialovělé, široce obvejčité, mělce vykrojené, na bázi klínovitě zúžené v hustě brvitý nehýtek. Tyčinková trubka je papilnatá. Plody jsou složeny z 15-25 plůdků, jež jsou jednopouzdré, ledvinovité, na hřbetu chlupaté, okrové. Semena jsou hladká, lysá, tmavě hnědá. Kvete od července do září.
Záměny: Zaměnitelný za jiné vzrůstné slézovité (např. rody Lavatera, Alcea), nápadný je světlou barvou středně velkých květů a kalíškem s 8-10 úzkými lístky. Významným znakem jsou také jednosemenné plůdky, což však není znak na první pohled viditelný.
Ekologie: Roste v pobřežních křovinách a ve vysokobylinných porostech na vlhkých loukách a pastvinách, v příkopech, druhotně na místech ovlivněných člověkem, často na zaplavovaných nebo podmáčených půdách s trvale vysokou hladinou spodní vody, u nás ovšem jinak v oblastech se srážkovým průměrem pod 650 mm, snáší vyšší obsah solí v půdě.
Celkové rozšíření: Původní je snad od Středozemí přes panonskou nížinu a jih Ukrajiny do střední Asie. Jinde v Eurasii a v severní Americe je považován za zplanělý.
Rozšíření v České republice: Za původní je považován výskyt na jižní Moravě v panonské oblasti. Ostatní výskyty u nás jsou považovány za druhotné včetně kdysi hojného výskytu na slatinných a zasolených loukách v Polabí a Poohří.
Využití: Stará a oblíbená léčivka, kdysi častá v klášterních zahradách. Pro obsah slizů hojně užíván kořen nebo list, zvláště ve směsích, pro usnadnění odkašlávání, neboť rozpouští hleny.
Poslat emailem
