CICUTA VIROSA L. – rozpuk jízlivý

Publikováno: 19.11.2017 | Autor: Radim Cibulka

Tento příspěvek byl přečten1803krát!

Syn.: Cicuta angustifolia Kit., Cicuta baldacciana Degen ex Bald., Cicuta mackenzieana Raup, Cicuta nipponica Franch., Cicuta orientalis Degen, Cicuta pumila Behm, Cicuta tenuifolia Schrank, Cicutaria aquatica Lam., Cicutaria virosa Delarbre, Coriandrum cicuta Roth, Selinum virosum E. H. L. Krause, Sium cicuta F. H. Wigg.

Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité

Popis: Vytrvalá lysá, prudce jedovatá bylina s dutým, uvnitř přehrádkovaným kořenem, vysoká 50-120 cm. Lodyha je přímá, listnatá, v horní polovině větvená, dutá, jemně rýhovaná. Listy přízemní a dolní lodyžní jsou velké, dlouze řapíkaté, 2-3krát peřenosečné, 20-30 cm dlouhé, úkrojky jsou čárkovitě kopinaté, špičaté, na okrajích ostře pilovité. Horní listy jsou menší, pochvovitě přisedlé. Okolíky jsou polokulovité, většinou bez obalu, okolíčků bývá 10-20, listeny obalíčku jsou šídlovité, okolíčky jsou bohaté, polokulovité. Květy jsou drobné, kalich je nezřetelný, korunní lístky jsou bílé, stylopodium je úzce kuželovité. Dvounažky jsou široce vejcovité, merikarpia (plůdky) jsou hnědá, s pěti žebry. Kvete od července do září.

Záměny: Patří k našim nejjedovatějším rostlinám, byly zaznamenány záměny za listy petržele, celeru či pastináku, kořen navíc chutná nasládle. Dosti velké miříkovité listy s protáhlými zubatými úkrojky rostoucí u vody však celkem spolehlivě ukazují právě na rozpuk. Smldník bahenní (Peucedanum palustre) má úkrojky mnohem jemnější a navíc mléčí, děhel lesní (Angelica sylvestris) má úkrojky zase mnohem širší, spíše vejčité či oválné a má nápadně křídlatá semena. Sevlák potoční (Sium latifolium) a potočník vzpřímený (Berula erecta) mají listy lichozpeřené.

Ekologie: Roste na březích stojatých vod jako jsou tůně, stará říční ramena, vodní příkopy, ale i rybníky, na březích a náplavech řek na středních a dolních tocích, v bažinných olšinách, v plovoucích ostrovech, na půdách vlhkých, často nezpevněných, dobře snáší kolísání hladiny spodní vody.

Rozšíření v České republice: Dříve dosti častý od nížin do podhůří, dnes ustupující. Hojnější je například v Polabí, v jihočeských pánvích nebo v Hornovltavské kotlině na Šumavě. Na Moravě je velmi vzácný.

Celkové rozšíření: Roste na severu severní polokoule, v Evropě, i za polárním kruhem, na východ z Evropy dosahuje až do Zabajkalí a do střední Asie, dále roste i ve východní Asii (Mongolsko, Čína, Japonsko a Kamčatka), roste i v severní Americe.