Čel.: Lentibulariaceae L. C. Richard – bublinatkovité
Syn.: Lentibularia minor (L.) Raf., Xananthes minor (L.) Raf.
Popis: Vytrvalá vodní masožravá bylina přezimující nejčastěji jako turiony, většinou ponořená v mělkém vodním sloupci, bez rhizoidů, někdy však s dvojtvarými prýty. Zelené volné prýty jsou dlouhé 8-50 cm, s dvouřadě uspořádanými listy, jež jsou vidličnatě členěné na 7-22 koncových čárkovitých úkrojků, přičemž úkrojky nejvyššího řádu jsou bez postranních papil a štětin, pouze s 1(-2) štětinou na špičce; listy nesou 1-7 lapacích měchýřků. Pokud se vyvíjejí zemní prýty ukotvené v substrátu jsou bezbarvé nebo bělavé, nevětvené nebo s 1-4 postranními větévkami, s 1-6 lapacími měchýřky. Květenství je chudé, 2-6 květé, hroznovité, vynořené nad hladinu, s šupinovitými listeny. Kalich je dvoupyský, koruna taktéž, barva koruny je citronově žlutá, horní pysk je kratší než dolní, celistvý, eliptický, asi tak dlouhý jako hnědě žilkované, ploše vyklenuté patro dolního pysku, jež je též celistvý, vejčitě podlouhlý, 5-7 mm široký, s okraji většinou mírně dolů skloněnými. Ostruha je krátká, ústí koruny je neuzavřené. Tobolky jsou malé, kulovité, turiony jsou přibližně kulovité nebo mírně protáhlé, na povrchu lysé. Semena jsou drobná, početná. Kvete od června do září, často se však květy vůbec nevyvíjí a rostlina se množí vegetativně.
Záměny: Rozlišování bublinatek je nesnadné a vyžaduje určité zkušenosti. Z našich domácích druhů je nejpodobnější bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii), jež je velmi vzácná a spolehlivě se odliší od bublinatky menší v květu, má totiž dolní pysk na bocích plochý. Rozpaky mohou způsobovat též nedostatečně vyvinutí jedinci bublinatky jižní (U. australis), zvláště pokud rostou semiterestricky na obnaženém substrátu při poklesu hladiny vody. Od dalších bublinatek s dvoutvarými prýty se bublinatka menší liší přítomností pouze 1 nebo 2 štětin na špičkách úkrojků listů.
Ekologie: Roste častěji v mělkých vodách hlubokých 0-10 cm, někdy též volně vzplývající ve vodním sloupci, na mělkých bažinatých nebo zrašeliněných okrajích rybníků, v zatopených pískovnách, na rašeliništích nebo slatiništích, zejména narušených, ve šlencích, mezi bulty ostřic, v tůních, v pobřežních rákosinách a porostech vysokých ostřic, snáší totiž i polostín, dále v bahnitých příkopech, v prameništích, ve vodách mezotrofních.
Rozšíření v České republice: Naše druhá nejhojnější bublinatka. Ačkoli může být přehlížena, nejedná se o hojný druh. Hojněji roste na Třeboňsku, na Dokesku a na Chebsku, jinde spíše vzácně.
Celkové rozšíření: Má rozsáhlý výskyt na severu severní polokoule, odkud zasahuje hluboko na jih do Středomoří a Atlasu, na Kavkaz, do západního Himálaje, do východního Turkestánu, do Mandžuska a Japonska, v severní Americe do Kalifornie a Pensylvánie, roste v Grónsku a na Islandu. V jižnějších zeměpisných šířkách se vyskytuje především ve vyšších polohách.
Poslat emailem
