Tento příspěvek byl přečten947krát!

Lokalita chráněného území se nachází mezi Poděbrady a Kolínem, v poříční nivě Labe, jižně od soutoku s Cidlinou. Při východním okraji navazuje na obec Velký Osek, západní hranicí je řeka Labe. Součástí území jsou četné pozůstatky říčních ramen, v různém stupni zazemnění. Mimo ně jsou v lesích roztroušeny četné periodické tůně.

Libický luh

Plošně jsou nejvíce zastoupeny lužní lesy – tvrdé luhy, pro které jen typická přítomnost dubu letního (Quercus robur) ve stromovém patře. Jedná se o dobře zachovalá společenstva, i když místy narušená nevhodnou výsadbou dřevin – dubu červeného (Quercus rubra), jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), smrku (Picea abies) borovice (Pinus sylvestris) a dalších dřevin. Místy má les charakter stejnověkých kultur dubu (Quercus robur), jasanu (Fraxinus excelsior) a lípy (Tilia cordata). Původní porosty s topolem černým (Populus nigra) byly nahrazeny často hybridními topoly. Nevýznamnějším druhem je kruštík polabský (Epipactis albensis), který odtud v 80. letech 20. století popsán a má zde typovou lokalitu.

Libický luh

Z lesních porostů si zaslouží zmínku ještě pěkné porosty mokřadních olšin. Objevují se zejména v nejvýchodnější části území, kde díky své obtížné prostupnosti mají skutečně „pralesovitý“ charakter. Část je v současné době vedena jako bezzásahové území. Jedná se o porosty, které jsou větší část roku zatopené vodou. Ve stromovém patře dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), v keřovém patře roste krušina olšová (Frangula alnus) a střemcha (Prunus padus), v bylinném patře vytváří rozsáhlé porosty ostřice ostrá (Carex acutiformis), objevuje se ostřice pobřežní (Carex riparia) a karbinec evropský (Lycopus europaeus).

Libický luh, perleťovec stříbropásek

Na nejsušších místech, kde typické druhy lužních lesů už chybějí a naopak se vyskytují druhy mající až suchomilný charakter, jsou zastoupeny hercynské dubohabřiny. Ve stromovém patře se uplatňuje habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata). V jarním aspektu je možné zaznamenat dymnivky (Corydalis cava), křivatce (Gagea lutea), hrachory (Lathyrus vernus), sasanky (Anemone nemorosa, A. ranunculoides) nebo orseje (Ficaria verna subsp. bulbifera).

Libický luh

Nelesní vegetace je velmi pestrá, od eutrofních a mezotrofních stojatých vod přes rákosiny, ostřicové porosty, vlhké louky typu aluviálních psárkových luk, pcháčové louky, vzácněji po kontinentální zaplavované louky až po mezofilní ovsíkové louky. Na nejsušších stanovištích v okolí Osečka je střídají kostřavové trávníky písčin.

Zastíněné tůně jsou téměř bez vegetace, příp. je hladina pokryta okřehky – převládá okřehek menší (Lemna minor), méně často i okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), vzácněji i okřehek hrbatý (Lemna gibba). V prosvětlených místech je střídají porosty s s růžkatcem ponořeným (Ceratophyllum demersum) n(vzácně i růžkatcem bradavčitým (Ceratophyllum submersum), voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae), či žebratkou bahenní (Hottonia palustris). Vzácností je výskyt leknínu bělostného (Nymphaea candida) a leknínu bílého (Nymphaea alba).

Libický luh

Častým typem lučních porostů, zaznamenaných jak v centrálních částech národní přírodní rezervace, tak zejména v okrajových partiích, jsou mezofilní ovsíkové louky. Jedná se o sušší typy porostů, kde se mimo ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) objevuje psárka luční (Alopecurus pratensis), zvonek rozkladitý (Campanula patula), rožec obecný (Cerastium holosteoides subsp. triviale), srha říznačka (Dactylis glomerata), kakost luční (Geranium pratense), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), hrachor luční (Lathyrus pratensis), kopretiny (Leucanthemum vulgare agg.), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), jetel luční (Trifolium pratense) a další.

Libický luh

Z vlhkých luk si zaslouží pozornost zejména kontinentální zaplavované louky. Na území Libického luhu to je velmi vzácný typ vegetace, vázaný na občasné zaplavení vodou, např. při povodních. Objevují se zde četné vzácné druhy, jako jarva žilnatá (Cnidium dubium), svízel severní (Galium boreale), rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum) nebo žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum).

Libický luh

Pestrou skladbu mokřadní vegetace tvoří porosty vysokých ostřic. Z dominantních druhů v ní roste ostřice ostrá (Carex acutiformis), ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice štíhlá (Carex acuta) nebo chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea).

Břehové porosty tůní, mrtvých ramen a také Labe doprovází porosty rákosin. Tvoří je obvykle monodominantní porosty rákosu (Phragmites australis), k nimž se přidružuje několik málo druhů – kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), kostival lékařský (Symphytum officinale), karbinec evropský (Lycopus europaeus) a některé další.

Libický luh

Suché louky na písčitém podkladě byly zaznamenány v blízkosti Labe – jednak v části u přívozu, u ústí Bačovky do Labe a potom na louce při jižním okraji Velkého Oseka. V porostech se často objevuje trávnička obecná (Armeria vulgaris) nebo nebo žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica), z dalších druhů mochna stříbrná (Potentilla argentea), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella) nebo šťovík menší (Rumex acetosella).

Libický luh

Ze vzácných a dosud nejmenovaných druhů lze zmínit zejména výskyt kriticky ohroženého hrachoru bahenního (Lathyrus palustris) v porostech ostřic a chrastice, pryskyřníku velkého (Ranunculus lingua), v mokřadních olšinách, dále divizny švábovitá (Verbascum blattaria), violky slatinné (Viola stagnina), rdestu uzlinatého (Potamogeton nodosus), šišáku hrálovitého (Scutellaria hastifolia), ožanky čpavé (Teucrium scordium), kruštíku modrofialového (Epipactis purpurata), lilie zlatohlavé (Lilium martagon), hadího jazyku obecného (Ophioglossum vulgatum) nebo kostivalu českého (Symphytum bohemicum). Na území Národní přírodní rezervaci Libický luh je v současné době aktuálně evidováno téměř sto druhů červeného seznamu ohrožených druhů a přes dvacet druhů chráněných zákonem.

Libický luh, kruštík polabský

Obecně je patrný trend snižování množství lokalit nejvzácnějších druhů a současně snižování početnosti na jednotlivých lokalitách. Tento trend může být zapřičiněn jak absencí péče na lučních biotopech, které postupně degradují, tak nevhodnými lesnickými zásahy (holoseče, nevhodná příprava výsadeb, využití nepůvodních a stanovištně nevhodných dřevin) přímou likvidací lužního lesa (stavba dálniční křižovatky) či bezohledné využívání území rybáři či myslivci vlivem bezzubé kontroly ze strany ochrany přírody. Za všechny druhy je zjevný úbytek např. u žluťuchy žluté (Thalictrum flavum), jejíž početnost se značně snížila, ubývající jsou počty hrachoru bahenního (Lathyrus palustris), voďanky žabí (Hydrocharis morsus-ranae) či leknínu bělostného (Nymphaea candida).

Libický luh, babočka bílé C

Z druhů motýlů byly v Libickém luhu zaznamenány mj. přástevník medvědí (Arctia caja), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia), soumračník rezavý (Ochlodes sylvanus), babočka bílé C (Polygonia C-album) a babočka paví oko (Inachis io).

Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 16.1.2014.