Popis: Vytrvalá výběžkatá bylina, tvořící řídké porosty, dorůstající výšky 30-100 cm. Výběžky jsou plazivé, na konci vystoupavé. Listy jsou čárkovité, široké 2,5-4,5 mm, šedozelené až tmavě zelené, matné, řasnatě složené, téměř tak dlouhé jako lodyhy. Dolní pochvy jsou bezčepelné, purpurové, hnědočervené nebo tmavě šedé, při okrajích síťovitě rozpadavé. Přímé trojhranné květní lodyhy jsou hladké, na hranách drsné. Klásky jsou hustokvěté, vrcholový klásek je obvykle smíšený, často nepravidelně uspořádaný, nejčastěji v dolní části samčí, v horní 1/2-1/3 samičí, samičí část je obvykle kulovitá až krátce válcovitá, ostatní klásky v počtu 1-3 jsou samičí, střední jsou přisedlé, vejcovité až krátce válcovité, nejdolejší klásek je nejdelší, válcovitý, krátce stopkatý, oddálený. Podpůrný listen dolního klásku je lupenitý s čepelí stejně dlouhou nebo delší než květenství. Samičí květy mají obvykle tři čnělky, jejich plevy jsou kopinaté nebo vejčitě kopinaté, purpurové s výrazným kýlem, na vrcholu většinou nesouměrné, špičaté špicí dlouhou přes polovinu délky plevy, delší než mošničky. Mošničky jsou podlouhlé, šedé až zelenošedé, často na bocích rovnoběžné, slabě žilkované, s kratkým dvouzubým zobánkem, 3-4 mm dlouhé. Kvete od května do července.
Záměny: Rozlišování ostřic nepatří ke zcela snadným úkolům, zvláště proto, že jich je mnoho. Ostřice Buxbaumova je snadno změnitelná za velmi podobnou a ve sterilním stavu vlastně neodlišitelnou ostřici Hartmanovu (Carex hartmanii). Ta se liší delší samičí částí vrcholového klásku a větším počtem nestejně dlouhých válcovitých, nikoli oválných samičích klásků, dále pravidelně zaobleným tvarem mošniček s výraznými žilkami. Vzhledem ke značné proměnlivosti ve vzhledu květenství nemusí být někteří jedinci určitelní. Ostřice Buxbaumova někdy vytváří na vrcholovém klásku límeček ze samčích plev, což ostřice Hartmanova nečiní. Už podstatně méně podobné se mohou zdát některé ostřice z okruhu ostřice obecné (Carex nigra), nejspíše snad právě ostřice obecná.
Ekologie: Roste na slatinných loukách, v podmáčených olšinách, na horských prameništích, na minerotrofních rašeliništích, na půdách zvlhčovaných, humózních.
Rozšíření v České republice: U nás roste vzácně, v Polabí, v Hrubém Jeseníku, a u Hodonína. V Pošumaví vyhynula. Rozšíření je považováno za reliktní.
Celkové rozšíření: Roste hlavně v severní, střední a východní Evropě, i za polárním kruhem, dále pokračuje na jižní Sibiř až k Bajkalu. Roste též v severní Americe a v Grónsku.
Ohrožení: Patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR (C1r), ve stejné kategorii je též chráněna zákonem (§1). Na Slovensku je též řazena ke kriticky ohroženým druhům.
Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Publikováno dne 11.1.2016.
Fotografováno v Národní přírodní památce Hrabanovká černava a Národní přírodní památce Hodonínská Dúbrava.
Poslat emailem
