Tento příspěvek byl přečten2111krát!
Syn.: Ophrys cordata L., Bifolium cordatum (L.) Nieuwl., Epipactis cordata All., Helleborine cordata F. W. Schmidt, Neottia cordata (L.) Rich.
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Popis: Drobné vytrvalé byliny vysoké 5-15(20) cm, bledě zelené, v horní části nafialovělé. Lodyha je přímá, tenká, lysá, nevětvená. Listy jsou nejčastěji dva, v dolní polovině lodyhy, jsou přisedlé, víceméně vstřícné, od lodyhy přímo odstálé, srdčitě trojúhelníkovité, drobné, na líci lesklé, na spodu nasivělé. Klas je přímý, úzce válcovitý, 5-15 květý, řídký. Květy jsou drobné, světle zelenofialové, okvětní lístky jsou rozestálé, eliptické, vnitřní jsou o málo kratší a zřetelně užší než vnější. Pysk je dolů svěšený, bez ostruhy, hluboce dvouklaný, červenofialový. Sloupek je krátký, brylky jsou dvě, semeník je stopkatý, nezkroucený, lysý; stopka je zkroucená. Plodem jsou drobné žlábkované tobolky, šikmo vzhůru směřující. Semena jsou četná, velmi drobná. Kvete od května do srpna.
Záměny: Tento drobný druh je přímo stvořený k přehlédnutí, listy se poněkud podobají na listy borůvky (Vaccinium myrtillus), s níž roste často pospolu.
Ekologie: Roste v podmáčených mechatých smrčinách, na okrajích rašelinišť, v kosodřevině s porosty mechorostů, na půdách vlhkých, na živiny chudých, kyselých, většinou rašelinných.
Rozšíření v České republice: Vzácný druh rostoucí především v pohraničních horách Čech a v Hrubém Jeseníku, ojediněle i jinde. Častější je pouze na Šumavě.
Celkové rozšíření: Roste na severu severní polokoule, v Evropě od Islandu, Skandinávie a severního Ruska na jih po horské polohy Pyrenejí a Balkánu; v Asii roste na Kavkaze, na Sibiři, na Dálném východě. Roste též v severní Americe a v Grónsku.
Ohrožení: Patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR (C1t), zákonem je chráněn ve stejné kategorii (§1), na Slovensku se řadí k druhům téměř ohroženým a je chráněn zákonem.
Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.
Fotografováno v přírodní rezervaci Ztracený rybník 10.6.2017.