Tento příspěvek byl přečten644krát!
Syn.: Melandrium noctiflorum (L.) Fr.; Atocion noctiflorum (L.) Opiz; Elisanthe noctiflora (L.) Willk.
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Popis: Byliny jednoleté, ve spodní části drsné, nahoře žláznatě chlupaté. Lodyha přímá, 10–40 cm vysoká, jen nahoře chudě větvená, pýřitá až srstnatá, nahoře lepkavá. Dolní listy podlouhle vejčité, obkopinaté, k bázi zúžené, horní přisedlé, podlouhle kopinaté, eliptické, špičaté. Květenství vidlan, někdy přecházející v krátký vijan, řidčeji květy jednotlivé (jediný terminální květ), květenství krátce stopkaté, přímé, jen v noci otevřené, vonné, kalich válcovitý, 17–30 mm dlouhý, kališní zuby úzce trojúhelníkovité, 6–8 mm dlouhé s 10 žilkami, ušty šídlovité, koruna špinavě růžová až bílá, korunní plátky 2klané, 7–10 mm dlouhé, pakorunka zoubkovitá. Tobolky vejčité, asi 15 mm dlouhé, zuby zakřivené
Záměny: Silenka noční by mohla být zaměnitelná za některé žláznaté a lepkavé druhy, jako je silenka lepkavá (Silene viscosa), která má ale hroznovité květenství, příp. silenku hajní (Silene nemoralis), ani jeden druh ale pole úplně nevyhledává. Z polních druhů hrozí záměna za silenku rozsochatou pravou (Silene dichotoma subsp. dichotoma), která má kalich 9–13 mm dlouhý a kališní zuby nanejvýš 4 mm dlouhé.
Ekologie: Pole (hlavně kukuřičná pole, ozimé obilniny), úhory, zahrady, vinice, rumiště, železniční kolejiště.
Rozšíření v České republice: Roztroušeně se vyskytující druh, převážně v teplejších oblastech, ve středních polohách je vzácná a jen na vápnitých půdách. Archeofyt.
Celkové rozšíření: Euroazijský druh rozšíření od Evropy (od Britských ostrovů po severovýchodní Středozemí) až do mírného pásu západní Sibiře po Altaj. Do Severní Ameriky je zavlečená.
Ohrožení: Patří ke druhům vyžadujícím další pozornost (C4a) a druhům téměř ohroženým (NT), zákonem není chráněn. Mírně ustupuje (snižování lokalit a početnosti populací).
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Fotografováno na poli v Praze-Suchdole.