Tento příspěvek byl přečten2081krát!

Čeleď: Lentibulariaceae L. C. Richard – bublinatkovité

Syn.: Lentibularia major Gilib., Lentibularia vulgaris (L.) Moench, Utricularia biseriata Lindbg.,Utricularia officinalis Thornton, Utricularia major Cariot et St.-Lég.

Utricularia vulgaris

Popis: Vytrvalá vodní masožravá bylina přezimující nejčastěji jako turiony, většinou volně ve vodě plovoucí, někdy na mělčinách tvořící rhizoidy. Prýty jsou dlouhé 10-250 cm, tmavě až hnědě zelené nebo až červenavé, všechny jednotného vzhledu, vzácně jsou přítomny dýchací prýty.  Listy jsou dvouřadě uspořádané, čepele jsou až k bázi vějířovitě peřenosečné, listové úkrojky jsou vláskovité, po stranách a na vrcholu s jemnými štětinkami vyrůstajícími z nezřetelných papil (zoubků); listy nesou 10-200 elipsoidních, načervenalých lapacích měchýřků, často zřetelně nestejně velkých. Květenství je 3-15 květé, hroznovité, vynořené nad hladinu, hnědozelené až tmavě červeně naběhlé. Květní stopky jsou 2-3 krát delší než listence, po odkvětu se obloukovitě stáčí dolů. Kalich je dvoupyský, koruna taktéž, barva koruny je mírně nažloutlá až zlatožlutá, horní pysk je okrouhlý, 10-14 mm dlouhý, na vrcholu uťatý, dolní pysku je sedlovitý, s okraji dolů skloněnými. Ostruha je 6-10 mm dlouhá, kuželovitá. Tobolky jsou kulovité, turiony jsou elipsoidní až ledvinovité, chlupaté, sliznaté, často zdvojené. Semena jsou drobná, početná. Kvete od června do září, často se však rostlina množí vegetativně.

Utricularia vulgaris

Záměny: Rozlišování bublinatek je nesnadné a vyžaduje určité zkušenosti. Z našich domácích druhů je nejpodobnější bublinatka jižní (Utricularia australis), jež se nejlépe odliší v květu, neboť má dolní pysk na bocích plochý až zvlněný a plodní stopky nemá nazpět zahnuté. K dalším důležitým znakům patří nepřítomnost dvoutvarých prýtů a listové úkrojky se štětinami, jimiž se bublinatka obecná odlišuje od ostatních našich druhů.

Utricularia vulgaris

Ekologie: Roste v teplejších stojatých nebo pomalu tekoucích, mělkých, mezotrofních až přirozeně eutrofních vodách s bahnitým nebo písčitým dnem, obvykle v hloubkách 0,3-1,5 m. Roste zejména v tůních, v mrtvých a slepých ramenech, v kanálech a příkopech, na okrajích a v zálivech rybníků, v pískovnách a hlinících, v rákosinách, mezi bulty ostřic. Vzácně je nalézána spolu s bublinatkou jižní (Utricularia australis; v NPR Bohdanečský rybník), případně bublinatkou prostřední (Utricularia minor).

Utricularia vulgaris

Rozšíření v České republice: Dříve byla hojnější, rostla roztroušeně ve stojatých vodách teplých oblastí, dnes je nalézána spíše vzácně, ovšem vzhledem k obtížím s určováním není rozšíření snadno ověřitelné. Navíc v nekvetoucím stavu může být přehlédnuta či zaměněna. Roste v Polabí, v jižních Čechách, na jižní Moravě a snad i jinde.

Utricularia vulgaris

Celkové rozšíření: Má rozsáhlý výskyt na severu severní polokoule, odkud zasahuje hluboko na jih do Středomoří a Afriky, roste téměř v celé Evropě, ale i v Asii a severní Americe.

Utricularia vulgaris

Ohrožení: Patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR (C1t), zákonem je chráněna ve stejné kategorii (§1), na Slovensku je řazena mezi druhy potenciálně ohrožené a zákonem chráněné.

Utricularia vulgaris

Autor textu a fotografií: Radim Cibulka.

Fotografováno v národní přírodní památce Hrabanovská černava, dne 28.6.2014.

FACEBOOK
Facebook Pagelike Widget