Popis: Rostliny jsou vytrvalé, příp. až dvouleté, s vřetenovitým kořenem. Lodyha přímá, 30-65(-100) cm vysoká, dole kadeřavě pýřitá, nevětvená. Přízemní listy v růžici, až 9 cm dlouhé, řapíkaté, celokrajné, vroubkované až mělce laločnaté, roztroušeně pýřité až olysalé, čepel nejčastěji podlouhle vejčitá. Lodyžní listy řídké (v počtu nejčastěji 2-4), menší, krátce řapíkaté až přisedlé, všechny žláznatě pýřité, čepelí kopinatou až čárkovitě kopinatou. Květy v paždí malých listenů jednotlivé, dlouze stopkaté, tvořící řídký, vrcholový, nevětvený nepravý hrozen, hustě žláznatě chlupatý. Květní stopky až 2,5 cm dlouhé, delší než kalich a listeny, koruna 2-3 cm v průměru, kolovitá, nevýrazně souměrná, fialová, zřídka růžová až bílá. Nitky pod prašníky často bělavě hustě huňaté. Tobolka vejčitá, 6-8 m dlouhá. Kvete od května do června.
Záměny: Se svými fialovými květy téměř nezaměnitelný druh divizny. Lodyhu v květenství s četnými žláznatými chlupy má už jen divizna švábovitá (Verbascum blattaria), ta má ale korunu jen červenofialově naběhlou, jinak obvykle žlutou.
Ekologie: Vyhledává sušší louky a pastviny, křovinaté skalnaté stráně, písčiny, lesní lemy, světlé háje a světliny teplomilných lesů. Druhotně i na železničních náspech a nádražích.
Rozšíření v České republice: V teplejších územích roztroušeně (střední a severní Čechy, Polabí, jižní Morava). Přechodně nebo zavlečená i ve středních polohách.
Celkové rozšíření: Divizna brunátná je typickým jihosibiřským elementem – druhem, který se svým těžištěm rozšíření rozkládá v jihosibiřském a k němu přiléhajícím prostoru. Odtud proniká daleko na západ. Snášejí extrémně kontinentální klima s horkým létem a se zimou dlouhou a mrazivou. Zasahuje do jihovýchodní Evropy, od Itálie, přes Německo, Čechy, jižní Moravu, severní Řecko do Černomoří. Dále na východ je souvisleji rozšířena v Turecku, na Kavkaze, v evropské části Ruska, jižní a jihozápadní Sibiři, Íránu a Střední Asii. Druhotně se vyskytuje ve Francii, Skandinávii a severozápadním Rusku.
Výskyt v katastru města Odolena Voda: V katastru města a jeho bezprostředním okolí je divizna brunátná autorem článku pravidelně ověřována v přírodní rezervaci Vršky pod Špičákem, kde roste ve vitální populaci s mnoha desítkami kvetoucích lodyh a to konkrétně na vrškách severně od kóty Špičáku. Nesrovnatelně vzácnější je divizna brunátná v blízké přírodní rezervaci Kopeč, kde podle literárních záznamů nikdy nebyla hojným druhem, Doposud roste přibližně 7 exemplářů na jihovýchodním úpatí Homolky a 8 exemplářů v nově rozšířené části zvláště chráněného území. Při mapování biotopů v roce 2002 byl J. Pokorným nalezeno několik dalších lokalit. Konkrétně na stepních stráních severovýchodně od Velkoveského vrchu (přibližně území zrušeného chráněného území Velkoveský vrch). Dále oblast strání u čenkovského lomu a stepní vršky mezi Čenkovem a Velikou Vsí.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Fotografováno v přírodní rezervaci Vršky pod Špičákem, dne 11.5.2008, přírodní památce Písčina u Byšiček, dne 16.9.2014 a na písčině u Otradovic, dne 18.5.2007.
Na projekt „Za přírodou města Odolena Voda“ finančně přispělo město Odolena Voda.
Poslat emailem
