Řeka Vltava vymodelovala v místech, kde končí severní část Prahy, ostře zaříznuté hluboké údolí. Jeho charakter dotvářejí velmi členité skalnaté srázy a řada postranních bočních údolí. Mimořádně pestré území kaňonu Vltavy, zasahující také do okresu Praha-východ, bylo navrženo jako evropsky významná lokalita – důvodem je výskyt pestrých společenstev skal, teplomilných trávníků, lemových společenstev a společenstev skal a drolin. Svažité, místy strmé skalní srázy nad údolím Vltavy chrání řadu vzácných rostlin a živočichů, jejich převýšení dosahuje až 50 mětrů. Velká rozmanitost společenstev je dána velkým rozdílem mikroklimatu a mikroreliéfu, zřejmý je jiný charakter společenstev na svazích obrácených na různé světové strany.
Svahy v převážné míře tvoří pevné břidlice a droby kralupsko-zbraslavské skupiny neoproterozoika s prostoupením žil křemenných dioritových porfyritů a vzácně i bazických hornin rázu diabázů. Tato geologická pestrost se následně projevuje i v nápadně bohatší květeně území.
Z nejcennějších druhů se zde vyskytuje např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), křivatec český (Gagea bohemica), kavyly (Stipa pennata, Stipa tirsa), zárazy (Orobanche arenaria, O. artemisiae-campestris), bělozářky (Anthericum ramosum, A.liliago) a mnoho dalších.
Evropsky významnou lokalitu tvoří pět navzájem nesouvisejících částí, které z větší části svojí rozlohou odpovídají pěti v současnosti již vyhlášeným chráněným územím: přírodní památka Baba přírodní památka Podbabské skály přírodní památka Sedlecké skály přírodní rezervace Podhoří přírodní památka Zámky
Celkový ráz určují skalnaté stepi s nápadně dominující žlutě kvetoucí tařicí skalní (Aurinia saxatilis subsp. arduinii) na téměř svislých skalních stěnách a dále s rozchodníkem bílým (Sedum album), svízelem sivým (Galium glaucum), česnekem chlumním (Allium senescens subsp. montanum), kostřavou sivou (Festuca pallens) a dalšími druhy.
Xerotermní svahy s hlubším půdním profilem hostí společenstva úzkolistých suchých trávníků s trýzelem škardolistým (Erysimum crepidifolium) a jemnou nasivělou trávou kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), které se objevují jak na sprašových návějích v horních částech svahů, tak i na zazemněných místech pod svahy.
Velmi vzácně se vyskytují pěchavové trávníky s dominující pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea) a s dalšími druhy typickými pro vápnité či bazické podklady, jako je bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), hlaváč šedavý (Scabiosa canescens), nebo vzácně kavyl Ivanův (Stipa pennata). Druhy charakteristické pro bazické či vápnité podklady, se mimo bazických hornin rázu diabázů, objevují také v místech prostoupení žil dioritových porfyritů.
Na skalních hřebenech, kam se obohacený materiál nemohl dostat, a na severně orientovaných svazích rostou jen chudé vřesoviny s vřesem obecným (Calluna vulgaris) s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa), břízou bělokorou (Betula pendula), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a duby (Quercus sp.).
Xerotermní křoviny častěji se objevující zejména v zářezech roklí. Reprezentuje je skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), mahalebka obecná (Prunus mahaleb), růže (Rosa sp.), dřišťál obecný (Berberis vulgaris) nebo hlohy (Crataegus sp.).
V závěrech zářezů roklí a pod příkrými skalnatými srázy, je možné identifikovat štěrbinovou vegetaci silikátových skal a drolin, s acidotolerantními kapradinami, např. sleziníky (Asplenium sp.) i robustnějšími kapradinami, jako kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a některými xerotermními druhy, které na sutě přecházejí z blízkých skal. Druhové spektrum obohacují druhy z navazujících porostů.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 12.4.2013.
Na projekt „Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy“, finančně přispělo Hlavní město Praha.
Poslat emailem
