Bohnické údolí bylo vyhlášeno jako chráněné území v roce 1982. Celková rozloha vlastní přírodní památky činí 4,6 hektarů, navazující ochranné pásmo má rozlohu téměř 40 hektarů. Je tvořeno jižně orientovaným svahem v bočním zalesněném údolí Vltavy v těsné návaznosti na městskou čtvrť Bohnice. Údolím protéká Bohnický potok pramenící na okraji staré zástavby, voda se v něm však objevuje pouze ojediněle. Předmětem ochrany jsou skalnaté svahy vystupujících mírně kyselých břidlic se společenstvy teplomilných křovin a skalních stepí.
Území má bohatou historii: v minulosti bývalo nejspíše pastvinou, případně extenzivním sadem, později vinicí s vlastní vinařskou usedlostí Lísek. Po vzniku tehdejšího Ústavu pro choromyslné (dnešní Psychiatrické léčebny) byla vinice v rámci pracovní terapie pacientů na začátku 20. století obnovena (révokazem byla zničena v roce 1912). Dodnes jsou v chráněném území patrné jak zbytky teras, tak i základy bývalé viniční usedlosti Lísek.
V lemových společenstvech a na sutích při úpatí skal se objevuje intenzivně vonící třemdava bílá (Dictamnus albus). Velká část území je pokrytá teplomilnými křovinami s dřišťálem obecným (Berberis vulgaris), jeřábem břekem (Sorbus torminalis), skalníkem celokrajným (Cotoneaster integerrimus), duby (Quercus petraea, Quercus robur), hlohy (Crataegus sp.) a hojně se šířící trnkou obecnou (Prunus spinosa). V lesních porostech, zvláště v jižní a západní části území, se vyskytuje řada nepůvodních dřevin, zejména akát (Robinia pseudacacia), ale i vejmutovka (Pinus strobus) a dub červený (Quercus rubra).
Do budoucna je nezbytné pokračovat s vyřezáváním intenzivně se šířících keřů a dřevin a uvolňovat tak cenné části stepí a skal před postupným zarůstáním. Bez potřebných zásahů by se tyto porosty jinak postupně vyvinuly až ve společenstvo tolitových doubrav.
Poslat emailem
