Přírodní rezervace se nachází v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, 2 km jihozápadně od obce Skryje. Jižní a jihovýchodní část chráněného území je modelován vývojem údolí Zbirožského potoka a bezejmenného přítoku. Terén se prudce zdvihá a tvoří členitý reliéf. Místy se nacházejí skalní výchozy a sutě. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 265–440 m n. m. Na pravém břehu Zbirožského potoka stoupají svahy až ke kótě 489 Dubinky, na levém břehu potoka až ke kótě 384 Čihátko.
Centrální částí přírodní rezervace protéká Zbirožský potok a jeho bezejmenný boční přítok. Oba potoky se významně podílely na modelaci svahů a tím i předmětu ochrany přírodní rezervace. Na toku Zbirožského potoka se nachází Skryjský vodopád, který je poměrně nízký (1,5 m), má ale velký průtok, až 300 litrů za sekundu. V návaznosti na vodopád se nachází Skryjská jezírka.
Vegetace v přírodní rezervaci Jezírka patří mezi dobře zachovalá. Zastoupena jsou převážně lesní stanoviště. Lesní porosty jsou minimálně zasaženy snahami o větší hospodářské využití a výsadbami stanovištně nevhodných dřevin. Důvodem může být mj. obtížná přístupnost, resp. výskyt lesa i v extrémních podmínkách příkrých skal.
Mezi významné a plošně nejrozšířenější patří suťové lesy, svazu Tilio platyphylli-Acerion. Nachází se na suťových rozpadech hornin a jsou ovlivněny pohybem svahového materiálu. Jsou zastoupeny jako suťové a skalní javorové lipiny, as. Aceri-Tilietum, ojediněle také jako udatnové a měsíčnicové javořiny, as. Arunco dioici-Aceretum pseudoplatani. Mezi běžné průvodní druhy patří Actaea spicata, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Galeobdolon luteum, Galium odoratum, Geranium robertianum, Hepatica nobilis, Melica nutans nebo Mercurialis perennis.
Vyšší zastoupení mají ještě hercynské dubohabřiny. Jsou vyvinuty spíše na mírnějších svazích, v místech mělčích částí údolí nebo při hranách prudších svahů. Porosty jsou proměnlivé kvality, od těch přirozených až po ty ovlivněné výsadbami hospodářsky využitelných dřevin. Porosty jsou zařaditelné mezi suboceanické vlhké dubohabřiny as. Stellario holosteae-Carpinetum betuli. Naleznete v nich Bromus benekenii, Campanula rapunculoides, Corydalis sp., Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Lilium martagon, Mercurialis perennis, Poa nemoralis nebo Stellaria holostea.
Ve spodní části hluboce zaříznutého údolí podél toku Zbirožského potoka jsou vyinuty údolní jasanovo-olšové luhy. Porosty jsou celkově značně reprezentativní, což je zřejmě podmíněno i dynamikou toku a častým přeplavováním vegetace. Z hlediska bližšího zařazení odpovídají porosty potočním ptačincovým olšinám, as. Stellario nemorum-Alnetum glutinosae. Mezi druhy bylinného patra se objevují Aegopodium podagraria, Anemone nemorosa, Brachypodium sylvaticum, Chrysosplenium alternifolium, Circaea lutetiana, Ficaria verna subsp. bulbifera, Gagea lutea, Galeobdolon luteum s. l., Geum urbanum, Glechoma hederacea, Ranunculus lanuginosus, Stellaria nemorum a Urtica dioica.
Velmi pěkně jsou vyvinuty acidofilní teplomilné doubravy v horních částech výslunných svahů. Charakteristickým znakem je dostatečně rozvolněné stromové patro, kde stromy mají vlivem extrémních podmínek často nižší vzrůst. Bylinné patro je vlivem zvýšeného oslunění zastoupeno pestrou skladbou druhů. Reprezentovány jsou acidofilními teplomilnými doubravami na mělkých půdách, as. Sorbo torminalis-Quercetum a suchými acidofilními doubravami, as. Viscario vulgaris-Quercetum petraeae. Charakteristickými druhy jsou Avenella flexuosa, Campanula persicifolia, Festuca ovina, Hieracium lachenalii, Hieracium murorum, Hieracium pilosella, Hylotelephium maximum, Hypericum perforatum, Luzula luzuloides subsp. luzuloides, Lychnis viscaria, Poa nemoralis, Pyrethrum corymbosum, Rumex acetosella, Veronica officinalis a Vincetoxicum hirundinaria.
Nejméně jsou z lesních společenstev zastoupeny květnaté bučiny, na méně prudkých severně orientovaných svazích. Zjištěné zbytky květnatých bučin jsou poměrně reprezentativní, zejména v jihovýchodním cípu území. Z hlediska bližšího zařazení se jedná o květnaté bučiny a jedliny, as. Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae, s druhy Calamagrostis arundinacea, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum s. l., Galium odoratum, Lathyrus vernus, Luzula luzuloides subsp. luzuloides, Melica nutans, Mercurialis perennis, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea a Sanicula europaea.
V zástinu lesních porostů se na skalách v hlubokém údolí Zbirožského potoka objevuje štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Dominantním druhem je pravidelně Polypodium vulgare, doplněný dalšími druhy kapradin (kapradě, sleziníky). Zahrnuje vegetaci stinných silikátových skal s osladičem obecným, as. Asplenio trichomanis-Polypodietum vulgaris.
Velmi lokální je na podobných stanovištích výskyt křovin skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) s výskytem rybízu alpínského (Ribes alpinum). Zahrnuje křoviny s rybízem alpínským a růží převislou, as. Ribeso alpini-Rosetum pendulinae.
Z křovinných typů vegetace je možné rozlišit nízké xerofilní křoviny. Objevují se velmi fragmentárně. Reprezentovány jsou skalníkovými křovinami as. Junipero communis-Cotoneasteretum integerrimi. Významným diagnostickým druhem biotopu je Cotoneaster integerrimus. V přírodní rezervaci je přítomen také Juniperus communis.
Z nelesní vegetace jsou výrazněji zastoupeny acidofilní trávníky mělkých půd. Tvoří významnou část zejména při horních hranách svahů a na místech skalních terásek s některými charakteristickými druhy, jako je Festuca ovina s. l., Jasione montana, Lychnis viscaria, Rumex acetosella či Thymus pulegioides, dále . Zahrnuje Podhorské acidofílní trávníky mělkých půd, as. Jasiono montanae-Festucetum ovinae.
Tyto porosty se v časném jaře prolínají s acidofilní vegetací efemér a sukulentů. Typické jsou pro ně až souvislé porosty Arabidopsis thaliana, méně Veronica dillenii. Vegetačně se jedná o teplomilnou acidofilní vegetaci efemérních rozrazilů, as. Festuco-Veronicetum dillenii. Typickými průvodními druhy jsou Arabidopsis thaliana, Festuca ovina, Festuca pallens, Hieracium pilosella, Rumex acetosella a Veronica dillenii. Nejběžnějšími jarními efeméry na skalních teráskách jsou v až souvislých porostech Arabidopsis thaliana, méně Veronica dillenii a Erophila verna.
Na strmých skalních srázech je vyvinuta skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Dobře identifikovatelná je zejména na jaře, kdy zde ve skalních spárách kvete Aurinia saxatilis subsp. arduinii. Celkově se jedná o reprezentativní společenstvo, dobře zařaditelné do tařicové vegetace silikátových skal, as. Festuco pallentis-Aurinietum saxatilis. Z bylin tvoří dominantu Aurinia saxatilis subsp. arduinii a subdominantu Festucapallens.
Posledním typem nelesní vegetace jsou pohyblivé sutě. Některé „čerstvé“ sutě jsou zcela bez vegetace, jiné vykazují různou úroveň zazemňování, kdy se na prvotním půdním pokryvu objevují také první iniciální druhy. Bližší zařazení do vegetace silikátových osypů s jednoletými druhy, as. Senecioni sylvatici-Galeopsietum ladani, je pouze přibližné, a to vzhledem k absenci diagnostických taxonů, ale také minimálnímu zastoupení (pokryvnosti) druhů.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Fotografováno ve dnech 10.4.2021, 16.5.2021 a 6.7.2021.
Poslat emailem
