Tento příspěvek byl přečten2020krát!
Milíčovský les a rybníky zahrnuje velké lesnaté území sčítající téměř 100 hektarů v rekreační oblasti jižní části Prahy. Mimo rozsáhlého lesnatého území je tvořeno kaskádou rybníků na Milíčovském potoce (levostranného přítoku Botiče). Hodnotné jsou jak lesní společenstva v poměrně přirozeném složení (s výskytem řady vzácných lupenatých hub nebo chráněnými bezobratlými – roháčem obecným a krajníkem hnědým), tak i mokřadní porosty v litorálu rybníků (s mokřadními druhy střevlíků) a i samotné rybníky s řadou druhů ptáků a obojživelníků.
Předmětem ochrany evropsky významné lokality Milíčovský les je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) patřící v naší fauně (se svojí délkou 25–55 mm) mezi největší druhy hmyzu. Přestože má relativně velký areál – od střední Evropy až po Přední Asii, od Středomoří až po severní Afriku – vyskytuje se v České republice jen na několika málo lokalitách. Konkrétně v Milíčovském lese je populace poměrně malá, udává se, že byl ověřen pouze na jednom osluněném kmeni na hrázi rybníka Homolka. Jeho ohrožení spočívá ve značném množství přirozených nepřátel – jako velký nápadný druh se stává snadnou kořistí hmyzožravých ptáků, larvy jsou napadány parazity nebo mravenci.
Evropsky významná lokality Milíčovský les tvoří menší část přírodní památky Milíčovský les a rybníky a zahrnuje oblast rybníků při jejím severovýchodním okraji.
Milíčovský les a rybníky byl původně oborou a bažantnicí, které patřily k Milíčovskému dvoru. Historické prameny uvádějí, že území dnešní přírodní památky před výstavbou Jižního města pokrývaly rozsáhlé porosty hájové květeny se sasankou hajní (Anemone nemorosa), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), ptačincem velkokvětým (Stellaria holostea). Kvůli vysoké návštěvnosti, poškozování porostů až jejich devastací, byly tyto porosty zredukovány na minimum. Pesimistický je i přehled výskytu ohrožených a chráněných druhů, z nichž většina nebyla v poslední době již nalezena, jako je vrba plazivá (Salix repens), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), hvozdík hadincovitý (Campanula cervicaria), česnek hranatý (Allium angulosum), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), plamének přímý (Clematis recta), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) nebo dřín jarní (Cornus mas). Většina z těchto druhů vymizela v souvislosti se zánikajícími vlhkými loukami.
Z lesních společenstev přírodní památky jsou nejčastěji zastoupeny dubohabřiny svazu Carpinion betuli. V nejvlhčích částech je nápadný jarní aspekt s křivatcem lučním (Gagea pratensis), orsejem jarním hlíznatým (Ficaria verna subsp. bulbifera) nebo sasankou hajní (Anemone nemorosa). Velké plochy zaujímají porosty dubů (Quercus robur, Q. petraea), lípy malolisté (Tilia cordata), na sušších místech v jižní části přírodní památky porosty habru (Carpinus betulus) s velmi chudým bylinným patrem. Místy (zejména na světlých místech a v depresích) se nacházejí přestárlé porosty břízy bělokoré (Betula pendula). Nejvíce převládajícím společenstvem je lipová doubrava (Tilio-Betuletum).
Lokálně, v okolí altánku v nejvýše položeném místě přírodní památky, je přítomna acidofilní doubrava svazu Genisto germanicae-Quercion s kostřavou ovčí (Festuca ovina), černýšem lučním (Melampyrum pratense), bikou bělavou (Luzula luzuloides) nebo metličkou křivolakou (Avenella flexuosa).
V podmáčených polohách, na místech s vysokou hladinou podzemní vody, se objevuje společenstvo mokřadních olšin svazu Alnion glutinosae. Nejlepší ukázka tohoto společenstva je v blízkosti Milíčovského rybníka, kde se nachází i ohrožený kozlík dvoudomý (Valeriana dioica).
Rybníky a pobřežní porosty jsou místem výskytu řady druhů obojživelníků. Na poměry Prahy se jedná o ojedinělé území s překvapivě velkou diverzitou. Opakovaně jsou potvrzovány výskyty skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus), skokana štíhlého (Rana dalmatina), ropuchy obecné (Bufo bufo) nebo ropuchy zelené (Bufo viridis), z druhů chráněných soustavou Natura 2000 zde žije čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus) a kuňka obecná (Bombina bombina).
Podobně cenné je území z hlediska výskytu ptáků. Rybníky a pobřežní poskytují vhodné prostředí pro výskyt např. rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), chřástala vodního (Rallus aquaticus), potápky malé (Tachybaptus ruficollis) nebo potápky roháče (Podiceps cristatus).
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 16.4.2013.
Na projekt „Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy“, finančně přispělo Hlavní město Praha.