Tento příspěvek byl přečten2077krát!
Syn.: Rhamnus spinosa Gilib.
Čel.: Rhamnaceae Juss. – řešetlákovité
Popis: Keře vysoké do 2 m, zřídka i více. Mladé větve jsou světle hnědě zbarvené, u starších větví je borka v tmavších odstínech, tmavohnědá až černá, časté je zakončení trny (kolci). Pupeny kryté šupinami. Listy střídavé, čepele jsou okrouhlé až elipsovité, na okraji drobně pilovité, se 2-4 páry postranních, obloukovitě prohnutých žilek, na vrcholu často s nasazenou špičkou. Květy v úžlabních svazečcích, jednopohlavné, 4četné. Korunní lístky žlutozelené nebo žluté. Zralé plody jsou černé peckovice. Kvete od května do června.
Záměny: Dobře poznatelný druh díky obloukovité žilnatině. Záměna je možná snad jedině s krušinou olšovou (Frangula alnus), která má více postranních žilek, které jsou přímé, větvičky postrádají kolce, pupeny jsou nahé a květy oboupohlavné.
Ekologie: Na výslunných svazích tvoří součást keřových společenstev, objevuje se při krajích lesů (lesních pláštích), stejně jako ve světlých lesích, doprovází vodní toky a remízky.
Rozšíření v České republice: Velmi hojně rozšířený keř, zastoupen je především v teplých oblastech, ale častý je ještě ve středních polohách, známé jsou výskyty i v podhůří či v nižších horstvech.
Celkové rozšíření: Zahrnuje široký areál od Evropy do západní Asie. V Evropě roste v její větší části – jak ve Španělsku, tak v Irsku, v Asii až k Altaji či Ťan-Šanu.
Využití: Druh významný obsahem antrachinonů – jejich použití vyplývá z druhového označení „catharticus“, resp. řeckého kathairein (čistit). Nejrůznější projímavé receptury se objevují v řadě starších receptářů, ale i současných lékopisech. Při vyšších dávkách ale plody ale způsobují až dávení a otravy (drážděním střevní sliznice může způsobit až krvácení).
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Publikováno dne 7.11.2013.
Fotografováno v Přírodní rezervaci Prokopské údolí, v Národní přírodní rezervaci Větrušické skály a na soutoku Labe a Jizery.