Lokalita chráněného území se nachází mezi Mladou Boleslaví a Českou Lípou, při severním okraji obce Bezděz. Je součástí širší rekreační oblasti Ralska, v blízkosti Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a Máchova jezera.
Geomorfologicky se jedná o ojedinělý útvar sestávající ze dvou výrazných vulkanických vrchů: Malého Bezdězu (typicky kupovitého tvaru) o nadmořské výšce 577 m n.m. a Velkého Bezdězu (protaženého severovýchodním směrem) o nadmořské výšce 604 m n.m.. Oba dva vrcholy jsou z větší části zalesněné (s převažujícími bučinami, místy ovlivněné výsadbami nepůvodních dřevin), pouze vrcholové partie jsou pokryty nelesní vegetací. Typická deskovitá a sloupcovitá odlučnost sodalitického fonolitu podmiňuje tvorbu četných suťových proudů a osypů. Nejníže položené části stávající národní přírodní rezervace se nacházejí v nadmořské výšce 450 m n.m., v případě stejnojmenné evropsky významné lokality to je 400 m n.m.
Vrcholy Velkého a Malého Bezdězu vznikaly vulkanickou činností, jsou tvořeny nazelenale šedým fonalitem z období terciéru. Podloží v dalších částech rezervace je tvořeno sedimenty – při úpatí to je kamenitý až hlinito-kamenitý sediment, v nižších částech potom vápnitý jílovec, slínovec, vápnitý prachovec a v okrajových částech rezervace, potažmo evropsky významné lokality, to jsou pískovce křemenné, podřízeně štěrkovité pískovce.
V případě Velkého Bezdězu tvoří nápadnou dominantu hrad Bezděz postavený v letech 1265-1278 Přemyslem Otakarem II., hlavní přístupová cesta je lemována 15 kapličkami křížové cesty ze 17. století.
Mezi nejvýznamnější nálezy patří výskyt řeřišničníku skalního (Cardaminopsis petraea) v kategorii kriticky ohrožených druhů. Tento druh roste obvykle na extrémních stanovištích, kde bezprostřední riziko zániku nehrozí. Pozorován byl pouze na Velkém Bezdězu (výchozy skal, u hlavní přístupové cesty k hradu, s větší frekvencí u brány do hradu, i ve spárách hradní zdi). V minulosti zde byl předmětem samostatných studií, a to jak z hlediska vegetační vazby druhu, tak taxonomického studia (na tetraploidní úrovni byla na Velkém a Malém Bezdězu zjištěna odchylná populace – nejspíš jde o ustálený hybridogenní typ z kombinace C. petraea a C. arenosa). V roce 2013 zde byl popsán nový druh jeřábu – jeřáb bezdězský (Sorbus pauca), který roste jak na Velkém, tak Malém Bezdězu.
Většina ohrožených druhů je koncentrována na bezlesé vrcholky. Za zmínku stojí hlaváč fialový (Scabiosa columbaria), česnek tuhý (Alliumstrictum), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), jalovec obecný (Juniperus communis), strošek pomněnkový (Lappula squarrosa) a další. Velmi bohatou populaci má na Velkém Bezdězu kavyl Ivanův (Stipa pennata). V lesích patří ke vzácnostem hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), prvosenka jarní (Primula veris) a lilie zlatohlavá (Lilium martagon).
Plošně nejvíce zastoupenou vegetační jednotkou (přibližně polovina území) jsou acidofilní bučiny, svaz Luzulo-Fagion, asociace Luzulo albidae–Fagetum, nacházející se na příkrých svazích Velkého a Malého Bezdězu, tedy na východním, severním až západním svahu. Výjimečně to je i jižní svah, kde jsou střídány dalšími typy vegetace. Druhou nejpočetnější jednotkou jsou lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami, nejčastěji se smrky (Picea abies), borovicí (Pinus sylvestris) a modříny (Larix decidua), zastoupené v sedle mezi vrchy, při jižním úpatí Velkého Bezdězu a v širším okolí území.
Nelesní stanoviště jsou zastoupeny pouze maloplošně na vrcholku Velkého Bezdězu a při jeho jižním úpatí, na Malém Bezdězu to je na vrcholovém hřebínku a na skalnatém jihozápadním svahu. Zahrnují poměrně pestré vegetační spektrum. Častěji to jsou suché bylinné lemy (svaz Geranion sanguinei), nejčastěji při krajích lesních porostů, dále skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens; svaz Alysso-Festucionpallentis) a širokolisté suché trávníky (svaz Cirsio-Brachypodion pinnati).
Seznam druhů nalezených v evropsky významné lokalitě (národní přírodní rezervaci) v letech 2011 a 2012:
Poslat emailem
