Přírodní památka Podbabské skály chrání výchozy proterozoických hornin na levém břehu kaňonovitého údolí Vltavy a významná společenstva skal a skalní stepi s výskytem chráněných a ohrožených druhů. Území představuje významné refugium mnoha vzácných druhů, mimo cévnatých rostlin jsou to také stepní houby a zejména cenná teplomilná fauna bezobratlých. Byl zde nalezen i vzácný atlantsko-mediteránní mech Acaulon triquetrum.
Součástí území (přírodní památky včetně ochranného pásma) jsou skalní výchozy nad železniční tratí, na které navazuje minerálně bohatá sprašová návěj – prakticky nejcennější část se zachovalými teplomilnými společenstvy. Horní hrana skal je místy ovlivněna bývalou terasou Vltavy (živinami chudý substrát štěrkopísků).
Skalní výchozy nad tratí jsou tvořeny hercynskou skalní vegetací s kostřavou sivou (svaz Allyso-Festucion pallentis). Na strmých skalních stěnách se vyskytuje řada druhů, které se jinde v přírodní památce nevyskytují – např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), silenka ušnice (Silene otites), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), nebo pryšec sivý (Euphorbia seguieriana). V tařicové vegetací silikátových skal (asociace Festuco pallentis-Aurinietum saxatilis) se zde z typických druhů vyskytují mimo diagnostického druhu tařice skalní Arduinovy (Aurinia saxatilis subsp. arduinii) např. netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), pelyněk ladní (Artemisia campestris), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), čistec přímý (Stachys recta) nebo sesel sivý (Seseli osseum). Větší část skalního masívu byla zničena při výstavbě železniční trati mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou.
Na skalních stupních a plošinkách na drobné suti, a minerálně bohatší půdě je zastoupena skalní vegetace s česnekem šerým horským (asociace Sedo albi-Allietum montani). Dominantu tvoří česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum) a rozchodník bílý (Sedum album) doprovázený např. svízelem sivým (Galium glaucum), modřencem tenkokvětým (Muscari tenuiflorum) nebo rozchodníkem velkým (Hylotelephium maximum).
V některých částech je na strmých skalách vyvinuta kostřavová vegetace středočeských a severočeských minerálně bohatých skal (asociace Seselio ossei-Festucetum pallentis). Na skalních teráskách je zastoupena teplomilná acidofilní vegetace jarních efemér (svaz Festuco–Veronicetum dillenii), konkrétně teplomilná acidofilní vegetace efemérních rozrazilů (asociace Festuco-Veronicetum dillenii). Mimo jarních efemerů, jako je osívka jarní (Erophila verna), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), jednoletých rozrazilů, jako je rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii), se zde vyskytuje vzácně i křivatec český (Gagea bohemica).
Na mírnějších svazích a na hlubší půdě obohacené spraší je zastoupeno společenstvo úzkolistých suchých trávníků (svaz Festucion valesiaceae), konkrétně vegetace středočeských a severočeských skalních stepí s trýzelem škardolistým (Erysimum crepidifolium) a kostřavou walliskou (Festuca valesiaca; asociace Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae).
Úzký pruh sprašové návěje na vrcholku skal hostí floristicky bohaté společenstvo s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a kavylem vláskovitým (Stipa capillata; asociace Festuco valesiacae-Stipetum capillatae). V některých částech je střídána stepní vegetací s péřitými kavyly (Koelerio macranthae-Stipetum joannis), resp. v částech s větším zastoupením kavylu Ivanova (Stipa pennata).
Přírodní památka je už od dávných dob floristického výzkumu častým cílem botaniků, mj. kvůli zastoupení záraz (rod Orobanche). Jejich rozšíření bylo (alespoň v rámci severní části Prahy) vždy nejfrekventovanější právě na Podbabských skalách. Aktuálně se v území se nadále zdržují 3 druhy: záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris; C1) a zárazovka písečná (Phelipanche arenaria; C1), obě parazitující na pelyňku ladním (Artemisia campestris) a záraza zardělá (Orobanche kochii; C3) parazitující na chrpách, především na chrpě čekánku (Centaurea scabiosa). Obvykle se jedná pouze o jednotlivé nálezy při hraně skal, ojedinělé jsou menší skupinky několika rostlin. Na Podbabských skalách se vyskytují i světleji zbarvené populace zárazy šupinaté (Orobanche artemisiae-campestris), ty byly popsány (právě na Podbabských skalách) v 50. letech 20. století jako Orobanche loricata subf. pragensis. Jedná se ovšem pouze o nevýznamný projev variability druhu bez většího taxonomického významu.
Na skalních teráskách jihovýchodního skalnatého svahu se nachází vzácný křivatec český (Gagea bohemica). Do prostoru střední Evropy se dostal už v poslední době meziledové jako druh opylovaný hmyzem. Při ochlazení v době ledové přišel o opylovače a musel se přizpůsobit vegetativnímu rozmnožování. Po skončení poslední doby ledové se k nám pohlavně se rozmnožující populace už nerozšířily (středoevropské populace včetně pražských populací jsou proto sterilní). I z toho důvodu se tyto rostliny nemohou dále šířit, každá taková populace je ojedinělá a navíc ohrožená zarůstáním jinými druhy (druh je konkurenčně velmi slabý). Oblast Podbabských skal je označována jako jedno z míst (mimo Libně a Troji), odkud byl tento druh Zauschnerem na konci 18. století popsán (pravděpodobně se tak jedná o typovou lokalitu druhu).
Nad chráněným územím se rozprostírá polní lado postupně zarůstající křovinami. Jako hojně roztroušený se zde objevuje kriticky ohrožený plevel tořice rolní (Torilis arvensis). Ještě před cca 15-20 lety se na polích udržovala populace koukolu polního (Agrostemma githago).
Chráněné území v neudržovaných místech postupně zarůstá křovinami – akáty (Robinia pseudacacia), šeříky (Syringa vulgaris), růžemi (Rosa sp.), mahalebkou (Prunus mahaleb), hlohy (Crataegus sp.), trnkami (Prunus spinosa) a dalšími. Pravidelně je zde prováděna pastva ovcí a koz.
Seznam druhů nalezených v přírodní památce Podbabské skály v roce 2011, včetně části jejího ochranného pásma (skalnatý svah pod přírodní památkou, polní lado nad přírodní památkou):
Poslat emailem
