MILÍČOVSKÝ LES – evropsky významná lokalita

Publikováno: 11.11.2019 | Autor: Daniel Hrčka

Tento příspěvek byl přečten1507krát!

Evropsky významná lokalita Milíčovský les tvoří menší část přírodní památky Milíčovský les a rybníky a zahrnuje oblast rybníků při jejím severovýchodním okraji. Předmětem ochrany je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), patřící se svou délkou 25–55 milimetrů mezi největší druhy hmyzu v naší fauně. Přestože má relativně velký areál, vyskytuje se v České republice jen v několika málo lokalitách. Konkrétně v Milíčovském lese je populace poměrně malá, pravidelně je ověřován pouze na jednom osluněném kmeni na hrázi rybníka Homolka. V mokřadních porostech a okolních lesích se objevují také cenné druhy střevlíků, roháč obecný (Lucanus cervus) nebo krajník hnědý (Calosoma inquistor).

Milíčovský les a rybníky zahrnují velké lesnaté území v rekreační oblasti jižní části Prahy. Mimo rozsáhlého lesa je území tvořeno kaskádou rybníků na Milíčovském potoce (levostranném přítoku Botiče). Hodnotná jsou jak lesní společenstva v poměrně přirozeném složení, tak i mokřadní porosty v litorálu rybníků a i samotné rybníky s řadou druhů ptáků a obojživelníků.

Z lesních společenstev přírodní památky jsou nejčastěji zastoupeny dubohabrové háje (Carpinion betuli). V nejvlhčích částech je nápadný jarní aspekt s křivatcem lučním (Gagea pratensis), orsejem jarním hlíznatým (Ficaria verna subsp. bulbifera) nebo sasankou hajní (Anemone nemorosa). Velké plochy zaujímají porosty dubu letního (Quercus robur), dubu zimního (Q. petraea) a lípy malolisté (Tilia cordata), na sušších místech v jižní části přírodní památky porosty habru (Carpinus betulus) s velmi chudým bylinným patrem. Místy (zejména na světlých místech a v depresích) se nacházejí přestárlé porosty břízy bělokoré (Betula pendula).

Lokálně, v okolí altánku v nejvýše položeném místě přírodní památky, je přítomna západoevropská a středoevropská acidofilní doubrava (Quercion roboris) s kostřavou ovčí (Festuca ovina), černýšem lučním (Melampyrum pratense), bikou bělavou (Luzula luzuloides) nebo metličkou křivolakou (Avenella flexuosa). V podmáčených polohách, na místech s vysokou hladinou podzemní vody, se objevuje společenstvo mokřadních olšin (Alnion glutinosae).

Rybníky a pobřežní porosty jsou místem výskytu řady druhů obojživelníků. Na poměry Prahy se jedná o ojedinělé území s překvapivě velkou diverzitou. Opakovaně jsou potvrzovány výskyty skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus), skokana štíhlého (Rana dalmatina), ropuchy obecné (Bufo bufo) nebo ropuchy zelené (Bufo viridis), z evropsky významných druhů zde žije čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus) a kuňka obecná (Bombina bombina).

Podobně cenné je území z hlediska výskytu ptáků. Rybníky a pobřežní vegetace poskytují vhodné prostředí pro výskyt např. rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), chřástala vodního (Rallus aquaticus), potápky malé (Tachybaptus ruficollis) nebo potápky roháče (Podiceps cristatus).