Lokalita chráněného území se nachází asi 5 km východně od města Mělník, při jihozápadním okraji obce Mělnická Vrutice, v menadrující nivě řeky Pšovka. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 184-186 m n.m. Severní hranici tvoří železniční trať Mělník-Mšeno, jižní hranici tvořil původně odvodňovací příkop, po přehlášení v roce 2011 se chráněné území rozšířilo až k řece Pšovka. Geologickým podkladem jsou nezpevněné kvartérní sedimenty v povodí Pšovky, na největší části plochy to je slatina, rašelina, hnilokal. Jižně od Mělnické Vrutice jej střídá nivní sediment tvořený hlínou, pískem a štěrkem. Pod železniční tratí, stejně jako v širším okolí, převažuje zpevněný sediment – glaukonitické a vápnito-jílovité pískovce z období svrchní křídy
Profil slatiny je silně zvodnělý, hladina podzemní vody je cca 50-70 cm pod povrchem. Území je syceno vodou jednak z Pšovky, jednak z pramenů. Pšovka se přibližně na úrovni železniční stanice Mělnická Vrutice dělí na hlavní tok, který přirozeně meandruje v délce cca 6 km až k Mělníku. Z hlavního toku je odváděna část vody do náhonu vedoucího podél jižní hranice chráněného území a u Velkého Borku vtéká opět do Pšovky. Částečně je území památky syceno třemi většími vývěry vod, jeden vyvěrá přímo v chráněném území. Zbývající leží mimo národní přírodní památku. Velkým zásahem do hydrologie území byla stavba skupinového vodovodu pro města Mělník, Kralupy nad Vltravou, Slaný, Kladno a Neratovice v roce 1956. Závažné změny začaly v letech 1972-74, kdy byly zahájeny komplexní čerpací zkoušky, zahrnující celý projekt vodovodu. Kleslo tlakové napětí hladin a tím také klesla přelivná úroveň většiny velkých pramenů v okolí památky.
Plošně nejvíce zastoupenou vegetační jednotkou v chráněném území a jejím ochranném pásmu jsou lesní porosty odpovídající svou strukturou údolním jasanovo-olšovým luhům (sv. Alnion glutinosae, podsv. Alnenion glutinoso-incanae) následované vlhkými bezkolencovými loukami (sv. Molinion) a rákosinami eutrofních a stojatých vod (Phragmition australis).
Nejcennější a nejzachovalejší jsou vápnitá slatiniště (sv. Caricion davallianae, konkrétně asociace Junco subnodulosi-Schoenetum nigricantis a Caricetum davallianae) s výskytem většiny vzácných a chráněných druhů. Podobně je tomu v případě vápnitých slatinišť s mařicí pilovitou (Cladium mariscus), konkrétně asociace Cladietum marisci, která má však na území chráněného území jen maloplošný výskyt. Floristicky bohaté jsou také vlhké bezkolencové louky (sv. Molinion).
V západní polovině se nachází centrální část výskytu vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae (asociace Juncetum subnodulosi, Schoenetum nigricantis, v menší míře Caricetum davallianae) a ostrůvkovitě vápnitých slatinišť s mařicí pilovitou (svaz Magnocaricion elatae, asociace Cladietum marisci). V okrajových partiích, především v severní části, přecházejí porosty do společenstev bezkolencových luk svazu Molinion až širokolistých suchých trávníků svazu Bromion (s dominantním Bromus erectus).
Jedná se o místo výskytu většiny chráněných a ohrožených druhů v chráněném území. Mj. zde byla zaznamenána třtina pestrá (Calamagrostis varia), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), česnek kýlnatý (Allium carinatum), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora). V předchozích letech také kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata). Z dalších druhů to je ostřice Hostova (Carex hostiana), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), vstavač vojenský (Orchis militaris), mařice pilovitá (Cladium mariscus), šášiny (Schoenus sp.), běžný je svízel severní (Galium boreale). Dominantním druhem (v souvislých porostech) je ve větší části území sítina slatinná (Juncus subnodulosus). Plochou prochází několik odvodňovacích kanálů.
Na louce v západní části dřívějšího ochranného pásma převažují vlhké bezkolencové louky, v části u Pšovky zarůstají rákosem. Vlhké bezkolencové louky jsou v této části mimořádně bohaté, mj. zde roste ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), kruštík bahenní (Epipactis palustris), oman vrbolistý (Inula salicina), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), vstavač vojenský (Orchis militaris), bradáček vejčitý (Listera ovata), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata). Porost má místy až charakter suchého trávníku svazu Bromion erecti.
Jižní část národní přírodní památky (původně její ochranné pásmo) tvoří mozaika více typů vegetace, většina porostů je na pomezí vlhkých pcháčových luk svazu Calthion palustris, podsvazu Calthenion palustris a vlhkých bezkolencových luk svazu Molinion. Především v severovýchodní části je vyvinuta vegetace vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae (asociace Juncetum subnodulosi; souvislé plochy s Juncus subnodulosus), která vyznívá v centrální části. V menších ostrůvcích je vyvinuto také společenstvo asociace Caricetum davallianae – jeho součástí jsou nezapojené porosty s ostřicí Davallovou (Carex davalliana), bařičkou bahenní (Triglochin palustre) a dalšími druhy. V ostřicových porostech je dominantní ostřice ostrá (Carex acutiformis), v menší míře ostřice štíhlá (Carex acuta), ve východní polovině plochy je střídána ostřicí dvouřadou (Carex disticha).
Poslat emailem
