Popis: Vytrvalé rostliny s krátkým plazivým oddenkem. Lodyhy jednotlivé, přímé. Lodyžní listy střídavé, podlouhle kopinaté, kopinaté až vejčité, podél žilnatiny zřasené. Květy velké, nejčastěji jednotlivé, široce otevřené, slabě vonné. Okvětní lístky rozestálé, hnědočervené. Pysk žlutý, vydutý, s otevřeným ústím. Tyčinky 2, plně vyvinuté, na bocích sloupku, patyčinka přisedlá nad bliznou, lysá, blizna 3laločná. Semeník stopkatý, zelený. Tobolky vzhůru směřující, řídce chlupaté.
Ekologie: Charakteristický druh bučin a habrových doubrav, případně šípákových a subxerofilních teplomilných doubrav. Objevuje se i v druhotných lesních porostech a v suťových lesích. V nelesních biotopech jej lze nalézt v lemech lesů, na křovinatých stráních, v porostech širokolistých suchých trávníků a na pasekách. Vyhledává stinné až polostinné porosty v neuzavřeném bylinném patru. Nápadná je vazba na bazické podklady, především na slínovce (opuky) a vápence.
Rozšíření: Celkový areál se táhne střední části Evropy, odkud na jihu zasahuje do severní Itálie a severní části Balkánského poloostrova, na severu až po Finsko. V Asii pokračuje areál do Kavkazu, jižní Sibiře a Japonsko.
Rozšíření v České republice je nerovnoměrné, vyskytuje se na řadě lokalit, místy ale zcela chybí. Těžiště rozšíření je ve středních polohách, odkud zasahuje jak do teplejších poloh (minima dosahuje v nadmořské výšce 200 m n.m. v Hornomoravském úvalu), tak do hor (maximum dosahuje v nadmořské výšce 800 m n.m. v Pošumaví). Častý je v oblasti Džbánu, Orlickém podhůří, Třebovském mezihoří nebo Českém středohoří. Řada lokalit je ale už jen historických – podepisuje se na tom jak nevhodné lesnické hospodaření, tak změna podmínek stanoviště (zejména zvýšení zastínění) nebo vyrýpávání do zahrádek.
Záměny: Pro svůj charakteristický vzhled je střevičník rostlinou jen obtížně zaměnitelnou. V České republice je jediným zástupcem rodu.
Ohrožení: Řazen k silně ohroženým druhům (C2b), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§2). Druh je uveden v evropské směrnici o stanovištích (příloha II a IV; tzv. „evropsky významný druh“), v Bernské úmluvě, je součástí úmluvy CITES (o mezinárodním obchodu s volně žijícími druhy rostlin a živočichů).
Poslat emailem
