Hranice Dolní Šárky je přibližně vymezena usedlostmi Žitná, Mrázovka a řekou Vltavou. Celé údolí představuje zajímavý krajinářský celek. Je součástí přírodního parku Šárka-Lysolaje. Samotná Dolní Šárka je závěrem údolí táhnoucím se až téměř po Ruzyni. Zřejmý je kontrast oproti blízké Divoké Šárce – údolí Dolní, Horní a Tiché Šárky je v tomto smyslu (a samozřejmě v rámci možností velkoměsta) skutečně „tiché“.
Přírodní památka byla vyhlášena na třech izolovaných částech ve svazích nad Šáreckým potokem. Jednotlivé plochy jsou označované jako Duchoňská (skalnatý hřbet severně od kostela sv. Matěje obtékaný zákrutem Šáreckého potoka, na jeho pravém břehu), Šatovka (svah nad usedlostí Šatovka, severně od hřbetu Duchoňská, na levém břehu Šáreckého potoka) a Žežulka (stráň nad usedlostí Žežulka, na levém břehu Šáreckého potoka). Území tvoří dohromady celých 6,2 hektaru a bylo vyhlášeno v roce 1982 (tehdy ještě jako chráněný přírodní výtvor). Předmětem ochrany jsou výchozy proterozoických hornin se společenstvy skal, teplomilné skalní stepi a křoviny s výskytem ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů.
Pestrá skladba druhů se objevuje v rozvolněných suchých trávnících s mělkým půdním pokryvem. Roste v nich kostřava walliská (Festuca valesiaca), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), máčka ladní (Eryngium campestre), plevel okoličnatý (Holosteumumbellatum), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), mochna písečná (Potentilla arenaria), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), čičorka pestrá (Securigera varia) nebo chráněný kavyl Ivanův (Stipa pennata), s nápadně protaženou osinou pluchy, která se za vlhka zkrucuje a umožňuje tak zavrtání obilky do půdy.
Výchozy skal jsou v časném jaře poseté žlutě kvetoucí tařicí skalní (Aurinia saxatilis subsp. arduinii), doplněné kostřavou sivou (Festuca pallens). Mezi průvodními druhy je možné nalézt pelyněk ladní (Artemisia campestris), mařinku psí (Asperula cynanchica), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), sesel sivý (Seseli osseum), řebříček chlumní (Achillea collina), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), mateřídoušku panonskou (Thymus pannonicus), čistec přímý (Stachys recta) nebo chráněnou bělozářku liliovitou (Anthericum liliago).
V místech přechodu ke křovinám nebo lesnímu porostu, se objevují lemová společenstva s typickým zástupcem těchto stanovišť – kakostem krvavým (Geranium sanguineum). Doplňují jej další druhy, které mohou mít optimum jak v zástinu keřů, tak na osluněných a výhřevných stepích. Jmenujme alespoň šalvěj luční (Salvia pratensis), oman hnidák (Inula conyzae), tolitu lékařskou (Vincetioxicum hirundinaria), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia), kostřavu žlábkatou (Festuca rupicola), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), rozchodník velký (Hylotelephium maximum) a další.
Tato společenstva střídají teplomilné křoviny, které ovšem mohou mít také význam jako refugium živočichů, zejména ptáků. Tvoří je většinou růže (Rosa canina), mahalebky (Prunus mahaleb), hlohy (Crataegus sp.) a trnky (Prunus spinosa). Ohrožením pro druhy výslunných strání jsou ovsíkové porosty, které zarůstají travní drn a minimalizují rozvolněné plochy.
Na ploše Duchoňská je zajímavý výskyt hájových druhů, jako je jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor černý (Lathyrus niger) nebo hrachor jarní (Lathyrus vernus).
Seznam vybraných druhů přírodní památky Dolní Šárka:
Poslat emailem
