Tento příspěvek byl přečten807krát!

Navržený významný krajinný prvek se nachází v území mezi obcemi Úžice a Netřeba, konkrétně v komplexu vlhkých luk a rákosin podél Odolenského potoka, před jeho křížením s železniční tratí Úžice-Netřeba. Nadmořská výška je 185 m n.m. Území je pozůstatkem dříve plošně hojně rozšířených slanistých močálů mezi Úžicemi a Chlumínem. Podobný charakter porostů se objevuje ještě v severozápadních Čechách (zejména v území mezi Libochovicemi a Louny) a potom až na jižní Moravě.

Slanisko u trati

V 19. století a ještě na začátku 20. století se zde objevuje řada nálezů slanomilných rostlin, které jsou dnes velmi vzácné, případně v Čechách už i vyhynulé, jako je zeměžluč přímořská slatinná (Centarium littorale subsp. compressum), sivěnka přímořská (Glaux maritima), jetel přímořský brvitý (Plantago maritima subsp. ciliata), solenka Valerandova (Samolus valerandii) nebo hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora). Po prováděných melioracích, zejména v polovině minulého století, většina slanistých močálů vymizela a s nimi i velká většina dnes často kriticky ohrožených druhů. Některé fragmenty těchto biotopů jsou dnes chráněny nebo jsou vyhlašovány za chráněná území (přírodní památka Netřebská slaniska, evropsky významná lokalita Slaná louka u Újezdce). Občas se některé slanomilné druhy vyskytují (resp. přežívají) v místech bývalých melioračních kanálů. I protékající Odolenský potok má spíše charakter melioračního kanálu než přirozeného toku. Lokalita Slanisko u trati je jedním z pozůstatků těchto slanistých močálů, které se nepodařilo úplně odvodnit a i v létě se v některých místech drží voda.

Slanisko u trati

Vegetačně se jedná o mozaiku mezofilních ovsíkových louk (na sušších místech) často s expanzivní třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a do různé míry zarůstající mezofilními a xerofilními křovinami, především hlohy (Crataegus sp.). Především v centrální a méně v severní části vymezeného území lze porosty zařadit mezi vegetaci slanisek, mající charakter spíše vlhkých až subhalofilních luk. Slaniska, jako typ přírodního stanoviště soustavy Natura 2000, je řazen mezi prioritní naturový biotop Vnitrozemské slané louky (sv. Scorzonero-Juncion gerardii; kód 1340). Vzhledem k jeho rychlému ústupu (vlivem meliorací a následné zanedbané péči spojené s  ruderalizací a zarůstáním) je významný v měřítku celé Evropské unie. Z diagnostických druhů je zde evidována zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum, ohrožený druh), ostřice Otrubova (Carex otrubae, druh vyžadující pozornost) a ostřice žitná (Carex secalina, silně ohrožený druh, chráněný zákonem jako silně ohrožený).

Slanisko u trati

Slanisko u trati

Z obvyklých dominantních druhů byly zaznamenány psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera) a mochna husí (Potentilla anserina), z dalších druhů charakterizující toto společenstvo zde roste zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus subsp. serotinus), pcháč šedý (Cirsium canum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) a kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s.l.). Dále zde mj. roste sítina sivá (Juncus inflexus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), hrachor luční (Lathyrus pratensis), srha říznačka (Dactylis glomerata), psárka luční (Alopecuruspratensis), kostival lékařský (Symphytum officinale), mochna plazivá (Potentilla reptans), čistec bahenní (Stachys palustris), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum), pastinák setý (Pastinaca sativa), vikev chlupatá (Vicia hirsuta), svízel bahenní (Galium uliginosum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), svízel syřišťový (Galium verum), kuklík městský (Geum urbanum) a kozlík lékařský (Valeriana officinalis agg.). V nejmokřejších částech, v jižní polovině území, je vyvinuta vegetace rákosin eutrofních a stojatých vod s dominantním rákosem obecným (Phragmites australis), dále s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), kopřivou dvoudomou (Urtica dioica), ostružiníky (Rubus fruticosus agg,), svízelem přítulou (Galium aparine) a vrbovkou chlupatou (Epilobium hirsutum).

Slanisko u trati

V mezofilních ovsíkových loukách (v severní polovině území) je dominantním druhem ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), dále zde roste srha říznačka (Dactylis glomerata), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), škarda dvouletá (Crepis biennis), řebříček (Achilleamillefolium agg.), starček přímětník (Senecio jacobaea), čičorka pestrá (Securigera varia) a bojínek luční (Phleum pratense). Ruderalizaci ploch dokládají nálezy dalších druhů, jako je štětka planá (Dipsacus fullonum), tořice japonská (Torilis japonica), kuklék městský (Geum urbanum), měrnice černá (Ballota nigra), ostružiníky (Rubus fruticosus agg.), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a pcháč rolní (Cirsium arvense).

Slanisko u trati

Z bezobratlých zde byly pozorovány na pcháči šedém čmeláci (rod Bombus, chráněni jako ohrožený druh), v jižní polovině území a při severním kraji území také dospělec otakárka ovocného (Iphiclides podalirius; zranitelný druh podle červeného seznamu, chráněný jako ohrožený druh). Jako refugium zeleně uprostřed polí je lokalita využívána mnoha druhy ptáků. Při průzkumu ptáků v roce 2009 byly zjištěny některé vzácné druhy: ťuhýk obecný (Lanius collurio; regionálně vymizelý, zákonem chráněný jako silně ohrožený), pěnice vlašská (Sylvia nissoria; zranitelný druh, zákonem chráněný jako silně ohrožený), slavík obecný (Luscinia megarhynchos; málo dotčený druh, zákonem chráněný jako ohrožený), krutihlav obecný (Jynx torquilla; zranitelný druh, zákonem chráněný jako silně ohrožený) a moták pochop (Circus aeruginosus; zranitelný druh, zákonem chráněný jako ohrožený).

Slanisko u trati

Pro budoucí péči o území je nezbytným předpokladem zajištění narušení travního porostu – to je možné mechanicky (nejrůznější technikou, příp. hráběmi) nebo pastvou (zvířata by na noc měla být umístěna mimo plochu, aby nedocházelo ke zbytečnému obohacení půdy živinami). Vytvoření rozvolněných ploch je nezbytným předpokladem pro existenci jak společenstva, tak vzácných druhů (většinou se jedná o konkurenčně slabé druhy). Silnější narušení může podmínit nález některého významnějšího slanomilného druhu ze semenné banky. Vhodnou doplňkovou péčí je kosení porostů v pozdním létě (zastavení sukcese a ruderalizace). Samotné kosení ovšem tento biotop nezachrání.

Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.

Publikováno: 16.11.2012.

Fotografováno: 19.6.2008 a 20.7.2012.

Facebook
Facebook Pagelike Widget